Historie

Co se můžeme dozvědět ze souborové kroniky:  

1884 nebo 1885 - pořádal zpěvácký spolek Hanka výlet do Sendražic. Tam mladý smiřický učitel K. Štěrba a malíř pokojů J. Janko zahráli bramborové divadélko. Kronikář smiřického LD to považuje za první impulz k založení LD ve Smiřicích.  

Soubor loutek vyrobených p. Františkem Cihlem. S nimi se hrálo od založení divadla do roku 1931. 

1926 - loutkářský odbor Sokola hrou Kašpárek v podsvětí zahájil 17. ledna na vypůjčeném Alšově divadélku, představení ve sborovně Sokola v předsálí kina , 13 představení.
Zakladatelem, vedoucím a režisérem učitel byl P. Zahálka (1902-1986).
Od roku 1931 se hrálo v tělocvičně Sokola, v níž sídlilo také sokolské kino, tím omezena četnost představení.  Na každé nedělní představení se před promítací plátno instalovala skládací jevištní konstrukce a po představení se zase musela uklidit. Hrálo se 50 cm marionetami na drátě. První hrou byl Oldřich a Božena.
1931 - 1932 - sehráno 6 představení
1932  - pořízeno také maňáskové jeviště a sehrána na něm hra Princezna Čárypíše.
1932 - 1933 - sehráno 15 představení, mezi nimi kabaretní pro dospělé, které založilo oblíbenou tradici    
1934 - zájezdy do České Skalice a Předměřic, loutkáři se zúčastnili odborného kurzu v Jaroměři, v roce 12 představení, poprvé uvedena úspěšná varietní loutka Vincek-houslista
1935 - Doktor Faust (J. Veselý, použita předehra B. Smetany), 11 představení.
1936 - splacen dluh za pořízení konstrukce z roku 1931, loutková výstava  ve Smiřicích, 9 představení.
1937 - Strakonický dudák, zájezd do Vlkova oživil tamní loutkářský soubor, 13 představení.
1938 - Lucerna, další výstava,  vánoční nadílka zvláště dětem vyhnaným z pohraničí. Do souboru vstoupil po záboru pohraničí Antonín Šimek, do zabrání Sudet vedoucí LD v Trutnově  (dříve ve Smiřicích  uvedeny jeho dramatizace Psohlavců a Lešetínského kováře), 12 představení, průměrná návštěva  237 diváků.
1939 - Sokol věnoval LD škole z obavy před konfiskací okupačními úřady, zde do 1945. Pásový posun scény při otevřené oponě. 100. představení.
1940 - 12 představení.
1941 - 4 představení.
1942 - 3 představení, omezení činnosti cenzurou.
1943 - mladí členové založili Mladou scénu,  ved. Milan Obst (později známý teatrolog), členy nuceně nasazení studenti, nacvičili Kvapilovu Princeznu Pampelišku. Celkem 9 představení.
1944 - 5 představení, zákaz dalších.
1945 - 1 představení.
 

Po osvobození 1945 zahájilo představení Míček Flíček, téhož roku 5x,
1946 - 6 představení.
1947 - 5 představení,  činnost LD stále více omezována biografem.

            Na Lednici, zleva: J. Zahálka, Zd. Volák, Zd. Kudrová, J. Junek, L. Černý, ?, J. Čeněk, J. Stříbrný

1948 - LD se přestěhovalo do hostince Na Lednici, v jehož malém sálku mohlo být jeviště poprvé postaveno nastálo, O kočičce a pejskovi (J. Široký), do souboru vstoupili mladí členové ze sokolského dorostu, většinou studenti, 12 představení.

1949 - se souborem mladých si zahrál tehdejší student  Luděk Munzar. Velký úspěch měl Večer dobré nálady pro dospělé, byl několikrát opakován.  Loutky na drátech nahrazeny marionetami na nitích od sochaře Šedivého z Prahy, později  též od řezbáře Jiráska z Červeného Kostelce.9 představení.

1950 - LD převedeno ze sokolské jednoty pod ZV ROH Státního statku Smiřice, později pod jím zřízený závodní klub pojmenovaný  Družba.
1951 - dětská soutěž o nejlepší kresbu s motivem LD. 13 představení.
1952 - 15 představení, mj. Sůl nad zlato, Broučci.

1953 - Večer dobré nálady,  uveden  v souvislosti se stěhováním také v zahradě býv. Malburgovy vily a  opakován též ve Skalici. LD přestěhováno do svého od té doby stálého sídla v budově, jejíž 1. patro patřilo mateřské škole. Na svépomocí zřízeném sále s jevištěm sehráno zahajovací představení Kašpárkův první krok do života (F. Čech). Nové prostory přidělil loutkovému divadlu místní národní výbor v místnostech, jež do zrušení přídělového hospodářství sloužily jeho zásobovacímu oddělení. Architektonickou podobu hledišti dal hradecký architekt  ing. V. Rohlíček.Jeviště  bylo instalováno v bývalé jídelně továrnické vily, v níž dosud byly uloženy sbírky místního muzea. V místnostech k ní přilehlých a v podkroví byly zřízeny sklady a dílna. Jako vstup sloužily společně divadlu i mateřské škole nevyhřívané chodby a schodiště. Tam byly umístěny i pokladna a šatnička. Všechny práce s tím spojené byly konány bezplatně a téměř zdarma byl pořizován také materiál. Nevelká částka, kterou si loutkáři ze svých představení nastřádali, byly znehodnoceny peněžní reformou. Představitelé obce poskytli divadlu prostory  k užívání  bezplatně. Teprve po dokončení hlavních prací a po zahájení provozu se podařilo získat podporu od Odborového svazu zaměstnanců v zemědělství, z ní byly pořízeny nové loutky (výtvarník Král) a základní sada dekorací z tehdejšího n.p. Výstavnictví. Na provoz divadlu přispíval i ZV ROH Státního statku Smiřice.

1954 - ke slavnostnímu  zahájení uvedena Zlatovláska (Kainar), režie ved. souboru  Petr Zahálka, 13 repríz. V tomto roce 11 premiér, účast  v soutěži LUT, 25 představení.

1955 - úspěchy v soutěžích, ocenění ONV za obětavou práci Petru Zahálkovi a Janu Pacákovi, Lucerna nacvičena za režie ing. Vladimíra Hájka jako jeho  absolventské představení dálkového režisérského kurzu, Za rok 29 představení, mezi nimi jubilejní 400.

1956 - řada společenských uznání, účast na národní přehlídce  v Ústí nad Labem  s Mistrem Pletichou (maňásková fraška), absolventské představení  Jiřího Zahálky.  Vyrobena speciální otočná konstrukce umožňující plynulý přechod mezi třemi scénami . Scénické návrhy Jana Dvořáka realizovali zejména Slavoj Lochman, Josef Kňourek a Mirek Pácalt. Hudbu Otty Rödla živě hrál orchestřík řízený Františkem Čertnerem. Dlouholetý člen souboru Josef Junek natočil o práci souboru amatérský film. Za rok 26 představení.
50. - 70. léta - četné zájezdy do míst farem smiřického státního statku (Sedloňov, Deštné, Choustníkovo Hradiště, Hajnice aj.), do pionýrských táborů (Dlouhé Rzy, Pecka, Maršov, Dolní Malá Úpa, Dachova aj.) , na různé slavnosti (Ležáky, Hradec Králové), na podnikové vánoční či jiné besídky pro děti apodobně. Častá byla vystoupení na různých soutěžích. Na smiřická představení naopak pořádány svozy dětí ze širokého okolí (zapojeno asi 30 obcí), to umožnilo značný počet repríz, hrála se 2 představení za nedělní odpoledne. Svozy organizoval Petr Zahálka, nevelký poplatek uhradil jak náklady na autobus, tak vstupné. Loutkáři se na poslední cestě rozloučili se zakládajícím členem řídícím učitelem Janem Pacákem, jenž dlouhá léta dával loutkovým hrdinům hlas a psal také jejich kroniku.
1958 - Čertův mlýn (výpravu podle knižních návrhů namaloval JUDr. Nebeský, který pravidelně vytvářel také obrazové plakáty). Členové souboru pracují v  poradních sborech pro loutkové divadlo (Petr Zahálka v okresním, Jiří Zahálka a později Jan Suchánek v krajském).

     Po soutěžním představení v Praze 1959, zleva: J. Suchánek, Zd. Trmal, Vl. Zahálková, J. Pikola (vzadu), J. Suchánková, J. Zahálka, J. Svatoň  

     Na výletě, zleva: V. a J. Láškovi, P. Zahálka, M. a K. Šípovi, J. Pikola, J. a J. Suchánkovi, J. Svatoň (vzadu), Zd. Trmal, Vl. Zahálková                                                                                               

1959 - Povídání o Pejskovi a Kočičce (Čapek, Kaliba), r. J. Zahálka, oceněno v ústředním kole STM v Praze. Dlouholetý člen souboru lékárník PhMr Jiří Stříbrný ( staral se také o zvuk a scénickou hudbu a po J.Pacákovi psal kroniku) se věnuje pionýrskému loutkářskému kroužku. Uvedeno 7 her ve 34 představeních.

1960 -  kolektiv mladších členů LD nacvičil  Krále Abecedu  (Lamkovi) plošnými loutkami, r. J. Zahálka,  návrh na plošné loutky Zdeněk Juřena, hudba Milan Jaška, úspěšná účast  na LCH a na národní přehlídce dětských a mládežnických souborů v Opavě, v doprovodném programu Jiráskova Hronova sehráno Vyprávění o Pejskovi a Kočičce, řada diplomů. Sehráno 40 představení 7 různých her.

  Generálská operka                                    Dětský kroužek: Věra Lášková (Dlabalová),  Věra Novotná (Kylarová)
                                                                                         

1961 - plošnými loutkami provedená Generálská operka (Bezděk-Rödl) byla na LCH nejúspěšnější  inscenací, režie Vl. Hájek, výprava Dr. Eduard Nebeský, vlastní orchestřík řídil Milan Jaška (klavír). LD navštívily oficiální zahraniční návštěvy z Orenburgu (SSSR), francouzské KS. Sehráno 32 představení.

1961 -  Pod vedením PhMr Jiřího Stříbrného začal se scházet dětský loutkářský kroužek, nacvičil několik maňáskových hříček ( 2 obrázky vlevo ).

1962  - čtyřtýdenní zájezd do Itálie (Generálská operka, OPejskovi a Kočičce). Hrálo se v severoitalských městech Regio d ´Emilia, Modeně (divadlo pro několik set diváků, větší než Národní divadlo), Bologni, Raveně a v klubech v okolí těchto měst. Spolúčastníkem byl pražský sólový loutkář ak. sochař Bohumil Koubek a 3členný soubor Tvrdkova luminiscenčního divadla. Sehráno 38 představení.
 

1962 - Na podzim konána ve Dvoraně výstava  v historii souboru již tradiční.

1963-  provedeny úpravy vany pod jevištěm, vodičské konstrukce a proscéniového prostoru.

1964 - přivítán stotisící návštěvník. Absolventské režisérské představení Jana Suchánka Křížem krážem (Lamkovi) bylo nejúspěšnějším představením na LCH. Návrh scény  a loutek ak. malíř Jiří Škopek , spodové loutky na hůlkách, živý herec Vlad. Hájek, hudba Milan Jaška, který řídil  vlastní živý orchestr. Zejména za toto představení soubor získal čestné uznání ministerstva kultury. Sehráno 18 představení.

1967 - Královna Koloběžka (Werich, Pehr), plošné loutky, režie Vl. Hájek. Znovu na LCH. Sehráno 21 představení.
1968 - na LCH Jak pomohlo kotě Papírové Lhotě (J. Cita) v úpravě a režii J. Zahálky. Hudba Milan Jaška, spodové loutky. Sehráno 13 představení.
1969 - v prostorách LD  krajský loutkářský aktiv, vystoupil na něm soubor C ze Svitav se Zlatovláskou (úprava Karel Šefrna). .
1970 - znovu nacvičena Generálská operka pro vystoupení na divadelním festivalu v Kutné Hoře, hrána i doma.
1971 - Vedoucí LD Petr Zahálka oceněn Zlatým odznakem Jos. Skupy       
1972 - nové moderní  loutky z Únanova, sehráno 7 her ve 40 představeních.
1973 - další nové loutky, soubor členem SČDO-SAL, společenské ocenění zasloužilých členů, finanční dary na modernizaci.
1973 - založen dětský loutkářský kroužek, ved. M. Burešová.
1974 -Tři zlaté vlasy děda Vševěda (Zd.Skořepa), účast na Kopeckého Libčanech , v soutěžích.

1975 -nové rekonstrukční práce v předsálí (v hale, kterou po družině mládeže dostalo LD k užívání), přemístěna do něj pokladna a postaven pult k prodeji občerstvení, zřízeny nové WC a šatna. Do divadla se vstupuje samostatným vchodem. K 700. výročí Smiřic čestné uznání rady MěNV, k 30. výročí osvobození ČR ministerstva kultury za dlouhodobou záslužnou činnost v oblasti kultury. Dlouholetý divadelní ochotník a loutkář (mluvič mnoha rolí) František Dušek oceněn zlatým odznakem SČDO.

Plakátky ručně malované JUDr Eduardem Nebeským v 60. létech

1978 - na repertoáru V. Cinybulk: Hračky na cestách, Skupa-Wenig: Jenda mezi broučky, Gernětová-Gurevičová: Kačátko, Malík: Míček Flíček, Svatoň: Sůl nad zlato, Langer: Kašpárek ve městě lhářů.

1982-1998 - ved. LS Slav. Lochman.
1983 - V. Provazníková: Dlouhý, Široký a Bystrozraký, marionety, r. Vl.Hájek. Okresní loutkářská přehlídka  ve Smiřicích, hrálo se v LD, ve Dvoraně a v kině.

1988 - zřizovatelem LD se místo ZV ROH St.statku stává Městské kulturní středisko ve Smiřicích
1994 - obnovena zvuková aparatura
1996 - v prologu ke hře Kašpárek v pekle (Jiří Žáček, r. J. Zahálka, výprava Slávek Pelant) vystoupil živý Kašpáreki v podání režisérova vnuka Michala Zahálky. Od tohoto představení se vytvořila tradice uvádění každého představení živým Kašpárkem. V roli Kašpárka se po Michalovi postupně vystřídaly další děti: Míša Košková, Nikolka Motyčková, Filip Menger, Honzíkové Suchánek a Kočí. Tradicí se stalo i společné zpívání nějaké písničky mající vztah ke hře před představením. Vede ho stejně jako dialog s Kašpárkem a vybírání dětských kreseb Jiří Zahálka.
1998 - vedoucím LS se místo Slavoje Lochmana stává Tomáš Zemek.
2000 - osazeno a zprovozněno bezpečnostní osvětlení.
2001 - 2004 působí pod vedením Jiřího Zahálky, později také Jaroslavy Suchánkové a Jaromíra Sladkého dětský soubor. Zúčastnil se přehlídek a několika představení v hradeckých školách pro hendikepované děti. 
2001 - oslavy 75 let nepřetržité činnosti LD.

2002 - Kačátko, dětský soubor za režie J. Zahálky. Účast na  krajské loutkářské přehlídce (KLP) v Hradci Králové.Z jeho iniciativy sehráno představení ve prospěch pražské Říše loutek postižené velkou povodní. Sehráno celkem 12 představení
2003 -O. Syrovátka: Zatoulané písmenko, dět.soubor, úprava a režie Jiří Zahálka, hudba,  Vít. Špičan. Účast na KLP  v Hradci Králové .
do sálu zavedeno větrání řízené vzduchotechnickou jednotkou.
2004 - O Dudáskovi, DS, úprava příběhů z Večerníčku a režie J. Zahálka. Uvedeno na přehlídce  Libčany Matěje Kopeckého. Premiéra hry J.Žáčka Kašpárek a ježibaba, režie Jaromír Sladký, návrh scény Slávek Pelant.Předvánoční představení Vánoce u Pejska a Kočičky se společným zpíváním koled.

2006 - pořízeny bezdrátové mikroporty pro mluviče. Po dlouhé době nově nacvičena Skořepova pohádka Čertův mlýn (r. J. Zahálka).
 

2006 - 80 let loutkové scény - za tu dobu bylo sehráno 1131 představení, jež zhlédlo 167 157 diváků.
2007 - nejvíce dětí přišlo na 2 představení hry Jenda mezi broučky (r. J. Sladký): 170.
2009 - bylo sehráno mimořádné představení Kašpárek v pekle pro zájezd dospělých a dětí z Pržna u Frýdku-Místku, velký úspěch.
2010 - Perníková chaloupka sehrána na přehlídce Boučkova Jaroměř a Kačátko pro děti ve Speciální škole v Hradci Králové, téhož dne mimořádné představení pro smiřickou a holohlavskou mateřskou školu.
2011 - premiéra hry Jiřího Zahálky Kašpárek a drak ( režie Jar. Sladký ) k 85. výročí loutkového divadla. Místo velkých oslav vzpomenuto památky zemřelých loutkářů Zdeňka Trmala a Marie Pourové, kteří se na přípravě hry podíleli ( Zd. Trmal zhotovením draka, MP jeho hlasovou interpretací).
Na jaře zemřel i druhý smiřický principál Slavoj Lochman.
Během léta provedena rekonstrukce hlediště a předsálí ( nové tapetování, různé zednické a truhlářské práce ). V roce sehráno 10 představení
2012 - znovu účast na Boučkově Jaroměři se hrou Vodníkova Hanička. Po skončení sezony sehrána pro dospělé pohádka Kašpárek v pekle, nečekaných 90 diváků nešetřilo chválou. Stejně tak o týden později (obě koncem května) loutkáři a další lidé z Dolní Kalné. Sehráno 12 představení 7 různých her, mezi nimi i loutkové varieté spojené s exkurzí pro děti z mateřské školy.

Květen 2012 po představení Kašpárek v pekle pro dospělé

                        KRONIKA

                              2013

Smiřičtí loutkáři po představení 7.4.2013, hrály se Dvě Maričky.

(Na snímku stojící zleva: L. Zemková, H. Kočí, J. Zahálka, J.Řízek, M. Sladký, T. Zemek, H. Suchánek, J. Suchánek, D. Motyčková, M. Motyčkové j. a s., M.Černá - sedící: S. Klimešová, I. Trnečková, T. Sladká, K. Menger, K. Sladká, Zd. Klouček, V. Kloučková )

                - na Boučkově Jaroměři sehrána dvojpohádka Kašpárek vaří živou vodu a O pyšné base. 

            -na konci sezony už tradičně navštívily loutkové divadlo děti z mateřské školy,  viděly pohádku Kašpárek vaří živou vodu a prohlédly si zákilisí. Na webu o tom byla uveřejněna fotoreportáž (foto Vladimír Sladký). Podzimní sezona byly zahájena Pohádkou o zlaté rybce 8. října.

            - 8. října  byla    podzimní sezona  zahájena Pohádkou o zlaté rybce.

            - 3.listopadu jsme na pozvání tamních loutkářů sehráli v Městském divadle v Úpici v rámci přehlídky nazvané Rolnička pohádku Karla Hackera Honza Pecivál.

            -v listopadových dnech byla v našem loutkovém divadle dokončena výměna oken. Firma, která práci prováděla, i ta, která zajišťovala úklidové práce, splnily dohodnutý termín a to nám umožnilo začít s přípravami na naše představení.Výměnou oken došlo ke změně "tváře" budovy, v niž hrajeme. Nová okna svým tvarem vracejí této budově, původně vile továrníka Malburga, jemuž jako příslušníku německého státu byla v r. 1945 zkonfiskována, dřívější podobu. Ta byla v 70. létech narušena, když dřevěná špaletová okna byla nahrazena tehdy módními rámy s velkoplošnými skly bez vnitřních příček. Vila tak při pohledu z ulice jakoby "oslepla" a k tomu vsazená okna místnosti špatně tepelně izolovala. Nová okna jsou z plastu a kromě toho, že jsou pohledově hezčí, budou energeticky úspornější.Městský úřad si za to, že o historicky zajímavou  budovu, která v současnosti celá slouží dětem, první patro Domu dětí a mládeže a přízemí loutkovému divadlu , dobře pečuje, zaslouží uznání a pochvalu.

            - po výměně oken jsme mohli v předpokládaném termínu 1. prosince sehrát pohádku Honza Pecivál, kterou pro loutkové divadlo upravil Karel Hacker. Setkala se s pěkným ohlasem jako předtím už 3. listopadu  na loutkářské přehlídce Rolnička v Úpici. Po tomto představení se už tradičně jako pokaždé touto dobou mezi děti do divadla dostavil Mikuláš se svou čertovsko andělskou suitou, s dětmi si zazpíval, vyslechl některé jejich písničky a poté jim rozdal dárky. Za jejich obsah se sluší jménem necelé stovky přítomných dětí poděkovat smiřickému městskému úřadu. Naše prvoprosincové představení navštívil náš dlouholetý přítel, vysokomýtský loutkář Jan Havel a přivezl nám pěkný dárek: několik pohádkových kulis, které jistě brzy použijeme při některé inscenaci. My jemu zase poskytujeme některé texty námi hraných her.

             - v prosinci 2013 oslavili svá životní jubilea dlouholetí smiřičtí loutkáři Milan Motyčka st. a Libuše Zemková.                                                                      

                           2014                                                                                         

                             2015  

            - v neděli 8. února  v 11 hodin začal na pravidelný  pořad Východočeské výlety.  Tentokrát byl věnován výletu do Smiřic. Redaktor Peška nejprve navštívil zámeckou kapli, poté se byl podívat na Oboru, zavítal do psího útulku a návštěvu zakončil v loutkovém divadle. Jeho průvodcem a informátorem byl Jiří Zahálka. Vlastní návštěva se uskutečnila ve středu 5. 2. za poledne a trvala asi  3/4 hodiny. Její rozhlasové zpracování trvalo necelých 5 minut. Redaktor se zajímal o historii, ale hlavně o současnou tvář loutkového divadla, tj. o loutky, o scény, o soubor i o návštěvníky. Do sestřihu zařadil také kratičkou ukázku: písničku Ponocného z právě nacvičované Popelky. Rozhovor o LD je možno vyhledat v archivu pardubického rozhlasu a stručná informace i s dvěma fotografiemi je uvedena také na jeho webu .

            - v neděli 1. března se po čtyřech týdnech náročných příprav dočkala premiéry naše nová úprava (hlavně zestručněná) Zdeňkem Skořepou pro loutky zveršované pohádky POPELKA.  Premiérové představení sledovalo více než sto platících diváků. Vlastnímu představení předcházelo vystoupení Kašpárka Filipa i společné zpívání. Při něm se děti i dospělí naučili zjednodušený text i melodii písničky Jedno zrnko popela, jedno zrnko hrachu , jež byla složena k filmovému zpracování pohádky.Úpravu textu pořídil a režii měl Jiří Zahálka, písničky na klavíru doprovázela Markéta Kočí. Hlavní roli  ztvárnila Stanislava Klimešová (vodič Jan Suchánek st.), Knížete představoval Jaromír Sladký (Zdeněk Klouček). Za Holoubky mluvily nejmladší "členky" souboru Karolínka Bartolšicová a Jitka Suchánková, obě hrály poprvé a text se musely naučit zpaměti, protože rychlé čtení jim ještě nejde.  Poprvé si zahrála i školačka Anička Antonínová, a to jako Psíček. Kromě jmenovaných se na přípravě i provedení představení podíleli: Miluše Černá, Věra Kloučková, Jan Kočí, Filip a Květoslav Mengerové (zvuk), Deniska a oba Milanové Motyčkovi, Jiří Řízek, Jan Suchánek ml. a Klára Skalová.

O představení informoval deník MF DNES, který ke zprávě přetiskl barevný plakát, jejž v 60. letech vytvořil tehdejší výtvarník LD Eduard Nebeský. Tento plakátek v mírně upravené podobě byl rozeslán také jako pozvánka na nedělní představení.

              - v neděli 22. března jsme znovu uvedli Kalibovu úpravu Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka. Hra určená i nejmenším dětem tradičně zabrala a 90 platících diváků se při ní dobře bavilo. Po tradiční Kašpárkově říkance, převzetí namalovaných obrázků i společném zpěvu písničky Kočka leze dírou mělo představení nerušený průběh. Snad jedinou nesnází bylo, že mezi aktéry představení nebyl žádný kuřák, a tak při kouření kamen a poté upečeného dortu musela vypomoci jedna dobrovolnice z řad diváků, ač ani její vyhledání nebylo jednoduché. Ani mezi diváky (dospělými) se totiž  nikdo ke kuřáctví nehlásil. Na přípravě a provedení představení se podíleli: Anička Antonínová, Miluše Černá, Věra a Zdeněk Kloučkovi, Filip a Květoš Mengrové, Denisa a Milani Motyčkovi, Jaromír Sladký, Janové Suchánkové, Jiří Zahálka (režie).      

              
               - v neděli 29. března v 15 hodin jsme uvedli v Novém Městě nad Metují v rámci tamní přehlídky maňáskovou úpravu  Povídání o pejskovi a kočičce od Josefa Čapka. Náš soubor má tuto taškařici na repertoáru už od roku 1959. Za tu dobu vytvořila počtem repríz i diváků souborový rekord. Hráli jsme ji na všelijakých přehlídkách (místních i celostátních), na mnoha zájezdech do různých míst, škol, letních táborů  či na společenské a zábavné akce (naposledy loni v červnu na dětském dnu v Ratibořicích). Dva obrazy z ní tvořily také součást našeho programu při zájezdu do Itálie na počátku roku 1962, tam jsme je prezentovali v Modenně v divadelní budově srovnatelné s naším pražským Národním, ale svou kapacitou ho ještě předčící. Je zajímavé, že figurky Pejska a Kočičky  na jevišti, kde normálně excelují operní pěvci a pěvkyně, bylo vidět i z nejzažší galerie.  Novoměstské představení se uskutečnilo v malém sále tamějšího společenského domu, v němž je i promítací sál pro 70mm filmy. Pořadatelé očekávali obvyklou návštěvu, která bývá kolem 40 osob, ale nakonec se jich dostavilo bez tří 100. Hra měla u dětí i dospělých velký ohlas a pořadatelky si předběžně vyjednávaly naši návštěvu i za rok.  Zájezdu i vlastního představení se zúčastnili shodní loutkáři jako před týdnem ve Smiřicích. Kočičku tentokrát odmluvila její stálá představitelka Stanislava Klimešová (před týdnem byla na dovolené) a za Panenku plakala a  mluvila Věra Kloučková.

            - v neděli 19. dubna se před divadelními prázdninami Kašpárek rozloučil s dětmi opakovanou pohádkou Ludmily Tesařové Vodníkova Hanička. Přes pěkné jarní počasí navštívilo reprízu uvedené hry (její premiérou jsme letošní sezonu v říjnu otvírali) na 70 diváků. Představení mělo obvyklý průběh včetně vystoupení Kašpárka, odměnění malých výtvarníků a společného zpěvu Holky modrooké. Jedinou změnou bylo to, že úspěšnou moderátorkou tohoto úvodního dění byla poprvé Věra Kloučková. Kromě ní se přípravy a provedení posledního letošního představení zúčastnili: Mil. Černá, Stan. Klimešová, Zdeněk Klouček, Mark. Kočí (klavír), Kv. Menger (zvuk), Mil. Motyčka otec (světlo) a syn, J. Řízek, Jar.Sladký (režie), J. Suchánek (vedoucí LD) a děti A. Antoníčková, J. Kočí, F. Menger, Den. Motyčková a J. Suchánek ml.

BILANCE SEZONY 2014/2015: 

Od října 2014 do dubna 2015 jsme uvedli 6 různých her v 8 představeních. Jedno z nich bylo uvedeno na zájezdu (Nové Město n.M.). Do hlediště zavítalo téměř 700 diváků.  Na přípravě a provedení představení se podílelo 14 dospělých a kolem 5 dětských členů souboru.

            -  v létě bylo vymalováno hlediště. 
            - zahajovacím představením letošní jubilejní 90. sezony byla  11. října  pohádka Václava Říhy Dvě Maričky. O posvícenské neděli se na ní sešlo 65 diváků. Představení mělo hladký průběh a u diváků příznivý ohlas. Jako nové loutkářky se v něm uvedly paní Eliška Hejmanová (technické práce) a Alena Mengerová (hlasová představitelka Šotka). Kromě nich se na loutkovém odpoledni podíleli: Miluše Černá (hlas princezny Maričky), Stanislava Klimešová (hlas ševcovy Maričky), Zdeněk Klouček (vodění, technika), Věra Kloučková (hlas Chůvy), Markéta Kočí, Květoslav Menger (zvuk), Milan Motyčka ml.(vodění), Milan Motyčka st. (světlo), Jiří Řízek (hlas Pocestného), Klára Skalová (hlas Frantíka), Jaromír Sladký (režie, hlas Ševce a Kuchaře), Jan Suchánek (vodění, technika),  Jiří Zahálka (hlas Krále) a junioři Růžena Hlaváčková, Jan Kočí, Denisa a Monika Motyčkovy, Jan Suchánek ml. (všichni vodění) a Filip Menger (živý Kašpárek).

            - v neděli 25. listopadu se na Povídání o pejskovi a kočičce (dle Josefa Čapka napsal Jiří Kaliba) přišlo podívat 108 platících diváků. Bylo mezi nimi neobvykle hodně  malých dětí ve věku do 3 let. Přesto hlediště sledovalo dění na jevišti vcelku pozorně a dobře se bavilo. Úvodní pohovor s dětmi za přítomnosti živého Kašpárka (Filipa Mengera) i společný zpěv písničky vedla Věra Kloučková. Na představení se dále podíleli: Miluše Černá (pokladna a bufet), Eliška Hejcmanová (úprava loutek), Stanislava Klimešová (hlas Kočičky), Zdeněk Klouček (vodič Pejska), Věra Kloučková (hlas panenky), Květoš Menger (zvuk), Milan Motyčka (světlo), Jaromír Sladký (Zlý pes a tech. pomoc), Jan Suchánek (vodič Kočičky), Jiří Zahálka (režie, hlas Pejska, hud. doprovod) a junioři Denisa Motyčková  a Jan Suchánek ml. (tech. pomoc).

              - na vystoupení na přehlídce v Libáni dne 14. listopadu (80 platících diváků) uvedli jsme známou pohádku O perníkové chaloupce ve vlastní úpravě textu Ludmily Tesařové. 

               - v neděli 6. prosince jsme ji zahráli na domácí scéně ve Smiřicích. Stejně jako v předchozích letech přilákala velký počet diváků (114 platících), kteří se dobře bavili, zejména při známém dialogu "perníkového" Dědka s nahluchlost předstírající Tetkou. Stejně jako v Libáni představení uváděla a s dětmi si zazpívala píseň o babce, která měla čtyři jab´ka, Věra Kloučková. Se živým Kašpárkem (Filip Menger) vybrali od dětských kreslířů rekordních 38 výtvorů.

Představení mělo plynulý průběh a bylo významné tím, že se v něm úspěšně uplatnili mladí vodiči Mařenky (Denisa Motyčková), Jeníčka (Honzík Suchánek), pejska (Jenda Kočí) či kozy (Nikola Motyčková). Na představení se dále podíleli: Miluše Černá (Bába), Stanislava Klimešová (Tetka), Věra Kloučková (pejsek), Alena Mengerová (Jeníček), Jiří Řízek (Dědek), Klára Skalová (Mařenka), Jiří Zahálka (Tatínek), Zdeněk Klouček, Jan Suchánek, Milan Motyčka ml. (příprava loutek či vodění), Květoš Menger (zvuk), Milan Motyčka st. (světlo), Eliška Hejcmanová, Markéta Kočí a jun. Růženka Hlaváčková. Režii měl Jaromír Sladký. Stojí za připomenutí, že před představením bylo nutno znovu převázat loutky, které pro vystoupení v Libáni měly zkrácenu délku nití. O obojí převazování se zasloužil principál Jan Suchánek. Po vlastní pohádce mezi děti přišel (Jiří Zahálka), andílek Danielka a čerti Denisa, Nikola a Růžena. Několik dětí předneslo mikulášskou básničku, všechny si s Mikulášem zazpívaly koledy a poté následovala nadílka. Na balíčky sladkostí  věnoval peníze zřizovatel divadla  - městský úřad, tomu proto přítomní zatleskali. Před odchodem pak byly děti obdarovány perníčky z perníkové chaloupky (pekla Markéta Kočí, zdobila Věra Kloučková).    

                              2016

            - v neděli 6. března byla na programu pohádka s Kašpárkem Ostrov splněných přání (V. Cinybulk). 79 evidovaných diváků bylo zaujato Kašpárkovým dobrodružstvím a jeho zápasem s ježibabou a piráty o modrou perlu. Soubor připravil hru v obvyklém složení, po delším čase se do hry zapojily Katka a Terezka Sladkých. Po představení děti využily možnosti kontaktu s loutkami v zákulisí a někteří tatínci tam pořizovali foto či video záznamy ještě dlouho po konci hry.Inscenaci režíroval Jaromír Sladký, hudbou doprovázela Markéta Kočí, inspici měla Katka Sladká. Hlasem loutky oživovali: St. Klimešová (Kašpárek), M. Kočí (Ježibaba), Al. Mengerová (Kormidelník Sam), J. Řízek (Kapitán pirátů), J. Sladký (Duch moří a Duch modré perly), J. Zahálka (Rybář). Pohyby jim dodávali: Zd. Klouček (Rybář), J. Kočí (Kapitán), M. Motyčka ml. (Ježibaba ), M. Motyčka st. (Kormidelník), D. Motyčková (Duch), J. Suchánek ml. (Kašpárek). Světlo a efekty: M. Motyčka st, zvuk: Květoš Menger. Na představení se dále podíleli: M. Černá, El. Hejcmanová, V. Kloučková, Ter. Sladká, J. Suchánek st., Růžena Hlaváčková a Nikola Motyčková.

            - ve čtvrtek 24. března odvysílala Česká televize v pořadu Zprávy z regionů na ČT 1 reportáž z chrudimského Muzea loutkářských kultur. V době natáčení pořadu byl v muzeu na prohlídce náš mladý loutkář Jenda Kočí. Reportér ho oslovil, jestli by si troufl vodit loutku Hurvínka, a byl velice překvapen, když mu Jenda odpověděl, že klidně, protože loutky vodí ve Smiřicích. A tak se v televizi objevil krátký záběr smiřického loutkovodiče, jak hraje s Hurvínkem. Pořad je možno zhlédnout ve videoarchivu ČT 1 , nachází se v závěrečném příspěvku ve výše uvedeném pořadu.

            - v neděli 3. dubna jsme uvedli výpravnou klasickou pohádku Sůl nad zlato, již pro loutky upravil Bedřich Svatoň. Zřejmě kvůli krásnému jarnímu počasí byla návštěva slabší, představení zhlédlo necelých 40 diváků. Ti však sledovali hru se zaujetím a dospělí se netajili spokojeností. Na inscenaci režírované Jaromírem Sladkým se podílel téměř celý soubor.  Svými hlasy postavy oživili Miluše Černá (Vousáč), Stanislava Klimešová (Vládkyně podzemí), Věra Kloučková (Maruška), Markéta Kočí (Zlata), Alena Mengerová (Holobrádek), Jiří Řízek (Pocestný, Ondřej), Klára Skalová (Drahuna),  Jar. Sladký (Kuchař), Jiří Zahálka (Král). O pohyb loutek se postarali Zdeněk Klouček (Kuchař, Vládkyně podzemí), Jan Kočí (Král, Holobrádek), Milan Motyčka ml. (Pocestný, Drahuna), Milan Motyčka st. (Ondřej), Denisa Motyčková (Maruška), Jan Suchánek ml. (Vousáč, Zlata) a nový vodič junior Petr Jireš (Had). Dále se na představení podíleli Jan Suchánek st. (organizace), Kateřina Sladká (inspice), Květoš Menger (zvuk) a Filip Menger (živý Kašpárek). O světelné efekty se staral Milan Motyčka st.

            - v neděli 17. dubna jsme ukončili sezonu reprízou Kainarovy Zlatovlásky, jež byla nacvičena k 90. výročí našeho dfivadélka. Hra měla opět příznivý ohlas, přihlíželo jí 53 platících diváků a četní hosté. Zvlášť vřele byl přivítán náš nedávný spolupracovník, výtvarník Slávek Pelant, jehož kulisy hradu a předhradí byly v inscenaci použity. O dva dny dříve v pátek 15. dubna jsme tuto hru předvedli i pro dospělé diváky, přišlo jich ke třiceti a také oni se dobře bavili. Po představení někteří poseděli s loutkáři v předsálí. V obou představeních bylo složení účinkujících stejné jako při premiéře.

BILANCE SEZONY 2015/2016
V uplynulé sezoně jsme sehráli 6 různých her v 11 představeních, z nich 1 na přehlídce v Libáni. 2 představení uvedly v našem divadle spřátelené soubory (Maminy Jaroměř, Úpice). Naše představení zhlédlo 762 evidovaných diváků a kromě nich četní hosté a příbuzní účinkujících, takže celkový počet návštěvníků se přiblížil tisícovce. Na přípravě a provedení představení se během sezony podílelo 16 dospělých, 5 juniorských a 6 dětských loutkářů.

           -  divadelních prázdnin jsme využili k rekonstrukci jevištního osvětlení včetně rozvodů elektřiny. Provedení rozvodů bylo svěřeno odborné firmě. Naši muži pravidelně každý pátek a někteří také v pondělí nejprve demontovali staré zařízení a postupně dávali dohromady nové. Nejvíce práce jim dalo piplavé zapojování mnoha desítek drátů do nové rozvodné skříně a ovládacího pultu. Ale teď už všechno ladí - a svítí. Dík za to patří Zdeňku Kloučkovi, Milanům Motyčkům (zejména staršímu), Květoši Mengerovi, Jaromíru Sladkému, Danu Gilovi a hlavně Janu Suchánkovi, který to vše jako správný principál řídil a zařídil.Nelenošily ani ženy, ty se věnovaly především úklidu po řemeslnících, ale také generálnímu číštění sálu i předsálí včetně oken.

            -v neděli 16. října byla zahájena 91. sezona smiřického divadélka. Byla uvedena naší úpravou pohádkové hry Václava Říhy Dvě Maričky. Zhlédlo ji 75 platících diváků a podílel se na ní shodný kolektiv jako před rokem, kdy jsme ji premiérovali. Poprvé se do hry zapojila renovovaná osvětlovací technika a osvědčila se. Režii měl Jaromír Sladký (svým hlasem také Kuchař a Švec Šídlo). Dále účinkovali vodiči: Zdeněk Klouček (Švec Šídlo, Komorná), Honzík Kočí (Král, Šotek, Frantík), Milan Motyčka st. (Pocestný a také osvětlovač), Nikola Motyčková (Marička Šídlová), Jan Suchánek ml. (Kuchař), Jan Suchánek st. (Marička princezna), Jitka Suchánková (Pes). Hlasy postavám propůjčili: Miluše Černá (Komorná Nána), Stanislava Klimešová  (Marička Šídlová), Věra Kloučková (Pes a také úvod představení v sále), Markéta Kočí (Marička princezna), Jiří Řízek (Pocestný), Jiří Zahálka (Král) a děti Kája Bartolšicová (Šotek) a Petr Jireš (Frantík). Zvuk obstarával Květoš Menger. Na představení se dále podíleli Milan Motyčka ml., Tereza Sladká, Filip Menger (také jako "živý" Kašpárek), Alena Mengerová a Klára Skalová.

            - od nové sezony se platí vstupné ve výši 25,- Kč.

            - v neděli 23.října na pozvání tamního loutkářského souboru jsme v Úpici  v rámci loutkové přehlídky uvedli pohádku Dvě Maričky (v úpravě podle Václava Říhy). Sehráli jsme ji dvakrát, ve 14 hodin (43 platících diváků) a v 16 hodin (40). Hrálo se v nedávno dokončeném loutkovém divadle,vzdáleně připomínajícím naše smiřické - také ono je umístěno v přízemí bývalé továrnické vily. Protože v Úpici mají pouze zadní vodičskou lávku a k tomu trochu kratší vedení loutek, museli jsme svoje loutky převázat a pohyb loutek po jevišti přizpůsobit možnostem jednolávkového vedení. Dekorace jsme použili úpické. Na představení se podílel soubor ve skoro stejném složení jako před týdnem ve Smiřicích, pouze za Šotka promlouvala Alena Mengerová.

            - v souvislosti s 90. výročím našeho divadla vyšly v některých novinách a publikacích články o smiřických loutkách a loutkářích. Nejzasvěcenější uveřejnil ve svém prvním letošním čísle odborný loutkářský čtvtletník LOUTKÁŘ pod názvem "Kainarovou Zlatovláskou oslavili smiřičtí loutkáři devadesátiny souboru". Jeho obsahem je rozhovor redaktora Michala Drtiny s principálem souboru Janem Suchánkem pořízený při osobní účasti autora na slavnostním představení v únoru. Článek je doprovozen fotografií z inscenace. Totožný článek uveřejnila letos na jaře také Divadelní hromada (zprabvodaj amatérských divadelníků a loutkářů ve východních Čechách).

            - v neděli 13. listopadu jsme znovu uvedli dramatizaci známé knížky Josefa Čapka Povídání o pejskovi a kočičce. Na scénu ji uvádíme každoročně už od roku 1959, kdy jsme za ni na přehlídce v Praze dostali druhou cenu.  A o každé představení bývá velký zájem, nejinak tomu bylo i tentokrát: u pokladny si zaplatilo vstupné 129 diváků, takže hlediště doslova "praskalo ve švech".  Hodně návštěvníků však přišlo až krátce před 14. hodinou, takže se v šatně a u pokladny dost dlouho ve frontě čekalo. Začátek představení se proto skoro o čtvrthodinu zdržel. To ale na dobrou náladu diváků nemělo vliv. Velký počet byl také malých výtvarníků, kteří  Kašpárkovi přinesli obrázky. Na vlastním představení, režijně připraveném Jiřím Zahálkou, se podílel už sehraný kolektiv loutkářů. Maňásky vodili Zdeněk Klouček (Kočička), Jan Suchánek st. (Pejsek) a Jaromír Sladký (Zlý pes), mluvili za ně Stanislava Klimešová (Kočička), Jiří Zahálka (Pejsek a také hudební doprovod) a Kája Bartolšicová (Panenka). Dále spolupracovali Květoš Menger (zvuk), Milan Motyčka st. (světlo), Milan Motyčka ml. a Klára Skalová. Kašpárkem na předscéně byl Filip Menger, provozní záležitosti zajišťovaly Miluše Černá a Katka a Terezka Sladkých.

            - jako každoročně kolem svátku Mikuláše jsme 4.  prosince uvedli upravenou pohádkovou hru Ludmily Tesařové O perníkové chaloupce. I letos byla spojena s nadílkou, již obstarali živí andílek, čert a Mikuláš. O letos bohatší dárkové pytlíky se svými příspěvky zasloužily Městský úřad Smiřice a jako sponzor společnost SV METAL. Představení sledovalo 117 platících diváků, mělo plynulý průběh. Za režie Jaromíra Sladkého se na něm podíleli jako  vodiči Zdeněk Klouček, Jenda Kočí, Milan Motyčka ml., Denisa a Nikola Motyčkovy, Jenda Suchánek a Péťa  Jireš, jako mluviči Mil. Černá, Kája Bartolšicová (poprvé jako Mařenka), Stan. Klimešová, Věra Kloučková, Filip Menger (poprvé jako Jeniček), Jiří Řízek a Jiří Zahálka. O  zvuk se staral Květ. Menger, o světlo Milan Motyčka st. a  o technickou pomoc Jan Suchánek. O zdárný průběh představení se zasloužily také Kat. a Ter. Sladkých. Vlastní hře i tentokrát předcházelo vystoupení živého Kašpárka, jímž poprvé byla Jitka Suchánková.

            - o den dříve v sobotu 3. 11. jsme jako projev díku za sponzorský dar sehráli stejnou pohádku pro zaměstnance společnosti SV METAL a jejich děti. Přítomno bylo kolem dvaceti diváků, kteří také přivítali Mikuláše. Za Jeníčka a Mařenku  v tomto představení mluvily Alena Mengerová a Klára Skalová.

                             2017 

            - v sobotu 7. ledna se v našem loutkovém divadle zastavili k odpočinku po krátké procházce Smiřicemi v mrazivém počasí (-15 C) členové Klubu přátel přírody a památek z Hradce Králové. Stalo se tak již podruhé, neboť si po loňské dobré zkušenosti s naší pohostinností novou návštěvu u nás vyžádali. 19 členů našeho souboru jim předvedlo dvě ukázky z připravované pohádky Míček Flíček. Poté si návštěvníci (rovněž v počtu 19) prohlédli zákulisí a pak se při posezení v předsálí  věnovali vzájemné zábavě i rozhovorům s našimi členy. Nakonec jim ke zpěvu přišel zahrát na harmoniku Pavel Konečný rovněž Královéhradečák. Přítomní hosté si pochvalovali přátelské prostředí  i ochotu smiřických loutkářů. A prý se k nám znovu podívají.

                - v neděli 22. ledna bylo sehráno představení hry Jana Malíka Míček Flíček. Účastnilo se ho 62 platících diváků, kteří se aktivně zpěvem a foukáním zapojili do hry. Poněkud slabší účast byla způsobena zřejmě zvýšenou nemocností a pěkným počasím pro zimní radovánky. Do představení se zapojili téměř všichni členové souboru: Mil. Černá (mluv. Babička), St. Klimešová (m. Míček Flíček), V. Kloučková (m. Voják), Zd. Klouček (vod. Dědeček), Jenda Kočí (v. Míček Flíček, Psík, Voják), Al. Mengerová (m. Drak Mrak), Den. Motyčková (v. Poustevník, Dráček), J. Řízek (m. Dědeček), Ter. Sladká (v. Strážník, Strašák), Mir. Sladký (režie a m. Poustevník), Jan Suchánek (v. Babička), Jenda Suchánek (v. Drak Mrak), J. Zahálka (m. Strážník a doprovod na harmoniku) a děti Kar. Bartolšicová (m. Ptáček), Petr Jireš (m. Strašák a Dráček), Zuz. Motyčková (v. Ptáček a Dráček), Jit. Suchánková (m. Psíček a Dráček). Světlo zajišťoval Mil. Motyčka st., zvuk Dan Gil. Dále spolupracovali:  Mark. Kočí,  Mil. Motyčka ml. a Kat. Sladká. Přivítání obecenstva v sále zajistila Věra Kloučková a živý Kašpárek Fil. Menger.

            - na reprízu Míčka Flíčka dne  5. února   se přišlo podívat 48 platících diváků. Spolu s premiérou tak představení vidělo 110 návštěvníků. Také opakované představení mělo hladký průběh a děti se do něj aktivně zapojily, a to jednak zpěvem (před začátkem se naučily písničku, s níž Dědeček s Babičkou putovali hledat Flíčka), jednak foukáním, jímž pomáhali zahnat papírové draky. Obsazení bylo totožné s premiérovým, pouze Míčka Flíčka vodila Denisa Motyčková. Do technické přípravy představení se zapojil nový člen souboru Petr Aresin. Technickou novinkou uplatněnou v obou představeních bylo kamerové snímání jevištního dění a jeho přenos na obrazovku pod jevištěm. Tam ho mohli sledovat mluviči a lépe tak koordinovat souhru s pohybem loutek. Zařízení svépomocí sestavili členové souboru.

            - v neděli 5. března ve 14 hodin jsme sehráli veselou pohádku Jiřího Žáčka  Kašpárek v pekle. Zhlédlo ji 80 platících diváků. Hra měla  plynulý průběh a setkala se s příznivým přijetím. Na jejím uvedení se podíleli vesměs dospělí členové souboru. Za režie Jaromíra Sladkého (též hovořil za Honzu) účinkovali: Mil. Černá (ml. 2. čert), Stan. Klimešová (ml. Lucifer), Zd. Klouček ( v. 2. čert), Věra Kloučková (ml. Kašpárek), Jan Kočí  (v. Král a Lucifer), Mark. Kočí (klavír a ml. Princezna), Mil. Motyčka ml. (v. 3. čert), Den. Motyčková (v. Princezna), J. Řízek (ml. 1. čert), Ter. Sladká (v. 1.čert), J. Suchánek ml. (v. Honza), J. Suchánek st. (v. Kašpárek),  J. Zahálka (melodie písní a ml. Král ). Kašpárkův  prolog a epilog na předscéně obstaral Filip Menger. Světlo: Milan Motyčka st., zvuk: P. Aresin a Dan Gil. Hrálo se na scéně vytvořené Slávkem Pelantem.

           - Smiřický Zpravodaj z června 2016 uveřejnil článek Milana Plška "Kašpárek v Sokole". K roku 1936 se tam váže informace: "Bratr Kafka věnoval divadlu zdařilou loutku slona, kterou sám zhotovil, jako již mnoho pěkných a vtipných věcí pro Kašpárkův inventář. " Tento slon od té doby snad až do přestěhování loutek do nynějších prostor často účinkoval v Kašpárkových přídavcích k některým kratším představením. Jeho "kočím" byl černoušek Bimbo a jejich vystoupení s nečekaným závěrem (nebudeme prozrazovat jakým) bývalo dětmi vždy bouřlivě přijímáno. Za dlouhá léta vystupování slonův kostým dostal na frak, a tak slon odpočíval zastrčen a téměř zapomenut. V posledních dnech se však znovu narodil, Eliška Hejcmanová mu ušila nový oděv, jímž potáhla původní a kupodivu téměř neporušenou kostru. Slon se tedy může chystat na nová setkání s našimi diváky a ti na jeho závěrečné překvapení.

            - v neděli 26. března jsme uvedením pohádky Zlatovláska zakončili sezonu nedělních odpoledních představení. Pohádku K. J. Erbena pro loutky zveršoval Josef Kainar a my jsme si ji jen mírně upravili, aby lépe vyhovovala našim podmínkám i dětským divákům. Tuto hru jsme nacvičili k našemu 90. výročí a od její loňské únorové premiéry jsme ji několikrát reprízovali. I přes téměř letní počasí (pro loutky tedy nepříznivé) ji přišlo zhlédnout 71 diváků, z nich 35 (skoro 50 %) bylo dospělých. Nedělní představení připravil i provedl soubor v téměř totožném představení jako vloni. Nově se na něm technicky podíleli Petr Arasin, Dan Gil a Jan  , roli Pejska ztvárnili  Petr Jireš (vodění) a Filip Menger (hlas). Hra měla příznivý ohlas a mnozí dospělí neskrývali svou spokojenost.

            - na závěr 91. sezony jsme v pátek 28. dubna večer uvedli pro dospělé pohádku Jiřího Žáčka Kašpárek v pekle. Sledovala ji necelá třicítka návštěvníků, z nichž většina byla mimosmiřických. Přijeli na pozvání jako známí loutkářů. Smiřičáci asi dali přednost současně hranému představení místních ochotníků ve Dvoraně. Naše představení nebylo možno odložit, protože v květnu začne rekonstrukce WC. Páteční představení připravil a provedl soubor ve stejném složení jako při posledním uvedení této hry pro děti, jedinou změnou byl prolog, v němž místo živého Kašpárka (jeho představitel Filip onemocněl) vystoupili na předscéně jeho animátoři na scéně. Hra měla velmi příznivý ohlas, se spokojeností se netajili diváci ani při závěrečné besedě v hledišti, ani při posezení v předsálí.

 BILANCE SEZONY 2016/2017:

            V minulé sezoně bylo na repertoáru 5 loutkových her, jež byly předvedeny v 8 představeních, dvě byla uvedena na zájezdu. Zhlédlo je 495 evidovaných diváků, průměr návštěvnosti snižují dvě představení pro užší okruh dospělých diváků. Na činnosti souboru se v průběhu sezony podílelo 20 dospělých a 6 dětských členů souboru.

            - v letních měsících 2017 byla v loutkovém divadle provedena přestavba již nevyhovujících záchodů. Staré zařízení bylo odstraněno a nahrazeno novými rozvody vody, odpadů a elektřiny, moderními mísami a mušlemi a také novou dlažbou a obklady. Menší úpravy byly realizovány i v kuchyňce a přilehlé chodbičce.Práce byly provedeny dodavatelsky v režii vlastníka budovy, tedy městského úřadu.Ani členové souboru nezůstali stranou prací, v zákulisí provedli menší úpravu  rozvodu elektřiny.

            - v sobotu 9. září odpoledne jsme vystoupili na místní slavnosti v autokempinku v Mostku u Dvora Králové n.L. Sehráli jsme tam 2 představení, první bylo maňáskové Kočička a Psíček, druhé marionetové. V něm jsme uvedli premiéru pásma výstupů varietních loutek nazvaného Kašpárkův cirkus, jehož scénář s využitím nápadů dalších loutkářů sepsal Jiří Zahálka (ten také spolu s Jar.Sladkým řídili nácvik). Na přípravě a provedení představení se podílelo 13 členů souboru: V. Kloučková, J. Sladký a J.Zahálka (hlasy), Zd. Klouček, J.Kočí, Milani Motyčkové, Ter. Sladká a Janové Suchánkové (vodění a tech. příprava loutek a scény), P. Arasin a D. Gil (zvukový doprovod), E. Hejcmanová (krejčovské práce na loutkách a scéně). Na maňáskovém představení se podílely ještě Mil. Černá a Markéta Kočí. Oběma představením hraným za příznivého počasí na volném prostranství v parku přihlíželo kolem 80 diváků.

            - 85 platících diváků 18. října navštívilo naše letošní první představení, kterým byla dvojpohádka Kašpárek vaří živou vodu a O pyšné base. Návštěva byla navzdory pěknému babíletnímu počasí až nečekaně hojná. Představení zaujalo přítomné děti i značný počet dospěých. Na přípravě a provedení představení se podíleli: M. Černá (hlas Ježibaba), St. Klimešová (h. Basa), Zd. Klouček (vodič Hajný), V. Kloučková (uvedení představení a hlas Kašpárek), J. Kočí (v. Ježibaba), F. Menger (v. Čuník Halibuk), M. Motyčka ml. (v. Dobrý čaroděj a Basa), D. Motyčková (v. Medvěd), N. Motyčková (v. Kašpárek), J. Řízek (h. Dobrý čaroděj a Medvěd), J. Sladký (h. Šumař), J. Suchánek ml. (v. Halibuk), J. Suchánek st. (tech. práce), J. Zahálka (h. Halibuk a Hajný). Inspici zajišťovala K. Sladká, světlo M. Motyčka st., zvuk P. Aresin a D. Gil. Režijně hru vedl Jaromír Sladký. K prvnímu letošnímu představení se vztahují i další premiéry. Jako živý Kašpárek na předscéně poprvé vystoupila Kája Bartolšicová, poprvé  byl zvuk zajišťován pomocí nového mixážního pultu, který si loutkové divadlo pořídilo díky dotaci od města a do třetice poprvé byly návštěvníkům k dispozici přes léto  přestavěné toalety.

            - v neděli 5. listopadu jsme uvedli loutkovou úpravu známé pohádky  Honza Pecivál. Navštívilo ji 96 platících diváků. Hra měla plynulý průběh a u dětí i dospělých se setkala s příznivým ohlasem. Na představení se podílela většina členů souboru: P. Aresin (zvuk), M. Černá (Máma - hlas), D. Gil (zvuk), St. Klimešová (Princezna -  hl.), Zd. Klouček (Honza - vodění), V. Kloučková (Kašpárek - hl.), J. Kočí ( Máma, Král, Lékař - v.), M. Kočí (Lékař - ml.), M. Motyčka (Posel - v.), M. Motyčka st. (světlo), D. Motyčková (Princezna - v.), J. Řízek (Král - hl.), Kl. Skalová (Posel, Rybka - hl.), J. Sladký (režie, Honza - hl.), J. Suchánek st. (Kašpárek - v.), dále Al. Mengerová, Kat.. a Ter. Sladkých a  děti Jitka, Zuzanka a Karolinka ( hlasy Dětí).   Kašpárkem na předscéně  byla opět Karolina Bartolšicová.

            - Na repertoár zařazujeme každoročně oblíbenou maňáskovou komedii Pejsek a Kočička. Letos to bylo 26. listopadu a také tentokrát přitáhla dost diváků. Nebyla jich sice stovka, ale i těch sedm desítek (přesně 68) platících je dost. Za Pejska mluvil Jar.Sladký a vodil ho Zd. Klouček, Kočičku oživovali Sl. Klimešová a Jan Suchánek st., Panenku V. Kloučková. Harmoniku alternoval klavír pod prsty Mark. Kočí. Spolupracovali i další členové souboru.V sobotu 2. prosince jsme zavítali na loutkářskou přehlídku v Libáni u Jičína. Na rozdíl od našich minulých představení hraných marionetami jsme tam předvedli maňáskovou komedii  Pejsek a Kočička. Protože se naše přenosná scéna do hlediště jejich divadélka nevejde, zahráli jsme ji o patro níž ve velkém sále. Vyřešit jsme však museli i jiný problém  - absenci našich muzikantů. Hráli a zpívali jsme proto bez hudebního doprovodu. Stejně jako minulou neděli ve Smiřicích hlavní postavičky odmluvili Jar. Sladký a Sl. Klimešová a odvodili Zd. Klouček a J. Suchánek st. Ke zdaru představení dále přispěli  Petr Aresin, V. Kloučková, Milani Motyčkové, Kat. Sladká.  Zhlédlo je na 40 diváků.

              - v sobotu 2. prosince jsme zavítali na loutkářskou přehlídku v Libáni u Jičína. Na rozdíl od našich minulých představení hraných marionetami jsme tam předvedli maňáskovou komedii  Pejsek a Kočička. Protože se naše přenosná scéna do hlediště jejich divadélka nevejde, zahráli jsme ji o patro níž ve velkém sále. Vyřešit jsme však museli i jiný problém  - absenci našich muzikantů. Hráli a zpívali jsme proto bez hudebního doprovodu. Stejně jako minulou neděli ve Smiřicích hlavní postavičky odmluvili Jar. Sladký a Sl. Klimešová a odvodili Zd. Klouček a J. Suchánek st. Ke zdaru představení dále přispěli  Petr Aresin, V. Kloučková, Milani Motyčkové, Kat. Sladká.  Zhlédlo je na 40 diváků.

            - v neděli 10. prosince byla tradičně na pořadu pohádka Perníková chaloupka a po ní mezi děti přišel s nadílkou Mikuláš doprovázený andílkem a dvěma čerty. V pohádce účinkovali: K. Bartolšicová (hl. Mařenka), M. Černá (hl. Bába), P. Jireš (p. Pejsek), St. Klimešová (hl. Tetka), Zd. Klouček (pohyb Tatínek a Dědek), V. Kloučková (hl. Pejsek), J. Kočí (p.  Mařenka), F. Menger (hl. Jeníček), M. Motyčka ml. (p. Bába, Tetka), J. Řízek (hl. Dědek), J. Suchánek st. (p. Jeníček), Jit. Suchánková (p. Koza), J. Zahálka (hl. Tatínek). Režie: Jaromír Sladký, inspice: K. Sladká, světlo: M. Motyčka st., zvuk: P. Aresin a D. Gil. Další spolupracovníci: T. Sladká, Eva Vlčková. Mikuláše představoval J. Zahálka, čertíky P. Jireš a Z. Motyčková, andílka Jit. Suchánková. Kromě dárkového balíčku dostaly děti zdobené perníčky z perníkové chloupky, které zhotovila Věra Kloučková. Jako živý Kašpárek na předscéně poprvé vystoupila Vendulka Jirešová.Vstupenku si zakoupilo 54 diváků.

            - ve středu 13. prosince byl v pražském Karolinu promován magistrem divadelních věd náš ne ještě tak dávný člen Michal Zahálka. Po Milanu Obstovi, který s loutkáři ve Smiřicích hrál ve 40.létech, je to náš druhý spolupracovník, který se divadelnictví věnuje také odborně a publicisticky. První jeho rolí byl živý Kašpárek ve hře Kašpárek v pekle. Poté jako oblíbený dětský hrdina po několik let uváděl všechna představení a stál tak u zrodu tradice živého Kašpárka, která se u nás dodržuje doposud. Vystupoval i v představeních tehdejšího dětského souboru a zúčastnil se s ním několika přehlídek. Kromě hraní u nás byl aktivně činný i v souboru hradeckých Jesliček působících při ZUŠ Střezina. Už za svého vysokoškolského studia se jako porotce podílel na mnoha ochotnických divadelních přehlídkách včetně celostátního Jiráskova Hronova či Loutkářské Chrudimi. Věnuje se také překládání divadelních her z angličtiny a francouzštiny. V současné době spolupracuje mimo jiné jako dramaturg na programu mezinárodního festivalu v Plzni či Městských divadel pražských. Přestože už s námi nehraje, máme ho stále mezi sebou, a to na velké fotografii v čele sálu, na níž je zobrazen jako už zmíněný Kašpárek ze hry Kašpárek v pekle.

            - v pátek 29. prosince 2017 se konala členská schůze zapsaného spolku Loutkové divadlo Smiřice. Přítomní členové byli seznámeni s činností výboru, jakož i se stavem hospodaření a rovněž  s výhledem na rok 2018.

                          2018 

            - v sobotu 6. ledna před polednem dorazili do našeho divadélka po roce již potřetí členové Klubu přátel přírody a kulturních památek z Hradce Králové jako do cíle jedné ze svých  pravidelných sobotních vycházek. Vyšli ze železniční zastávky v Lochenicích a po cyklostezce podél Labe došli do Smiřic. Bylo jich čtyřicet.

Loutkářský soubor pro ně připravil část vystoupení artistických loutek Kašpárkův cirkus, které poprvé předvedl v létě v Mostku. Loutky přítomné velice zaujaly a pobavily. Po malém občerstvení v hale hrál hostům k zábavě i zpěvu harmonikář Pavel Konečný z Hradce.

V uvedeném představení účinkovali: Petr Aresin, Dan Gil, Věra Kloučková, Jan Kočí, Milani Motyčkové, Jani Suchánkové, Katka, Terezka a Jaromír Sladkých a Jiří Zahálka. Na zajištění prací spojených s návštěvou hostů se dále podílely Stanislava Klimešová a Eva Vlčková.

K uvedené návštěvě v našem divadélku se velmi pochvalně vyjádřila i předsedkyně výše uvedeného Klubu přátel... ve své zprávě přednesené na výroční schůzi klubu konané o dva dny později. Po přítomném J. Zahálkovi vzkázala poděkování smiřickým loutkářům za uspořádání velmi příjemné sobotní návštěvy v jejich stánku.

            v neděli 11. února jsme uvedli veselou pohádku Jiřího Žáčka Kašpárek a Ježibaba. Zhlédlo ji 96 platících diváků. Přes určitou obavu z menší návštěvy kvůli probíhající vlně viróz a chřipky  byla návštěva velmi pěkná a ani souboru se nemocnost nijak nedotkla, takže na žádné záskoky nemuselo dojít. Hra děti zaujala svým spádem, pestrostí i řadou písniček. Na jejím provedení se podíleli M. Černá ( hlas Loupežník 2), St. Klimešová (hl. Ježibaba), Zd. Klouček (vod. Vůl), V. Kloučková (hl. Kašpárek), J. Kočí (v. Král-Osel), M. Kočí (klavír), J. Koníček (v. Loupežník 2- Vepř), M. Motyčka ml. (v. Ježibaba-Koza), D. Motyčková (v. Loupežník 1-Vepř), J. Řízek (hl. Honza), M. Skalová (hl. Princezna), T. Sladká (v. Princezna-Ovce), J. Sladký ( Loupežník 1), J. Suchánek ml. ( v. Honza), J. Suchánek st. (v. Kašpárek), J. Zahálka (hl. Král). Zvuk zajistili P. Aresin a   D. Gil,  světlo M. Motyčka st. Inspici měla Kat. Sladká, režii Jaromír Sladký. Kašpárka v prologu na předscéně ztvárnila Kája Bartolšicová.     

BILANCE SEZONY 2017/2018

Od září 2017 do dubna 2018 jsme uvedli 8 různých titulů v 11 představeních, z těch byla 3 zájezdová (2 v Mostku a 1 v Libáni). Zhlédlo je 761 platících diváků a kromě nich řada hostů, mezi nimi především rodinní příslušníci hrajících loutkářů. Celkový počet diváků se tak pohybuje kolem 900.

            - na státní svátek 8. května od 14 hodin jsme na nádvoří u smiřického zámku uvedli pásmo varietních výstupů loutek nazvané Kašpárkův cirkus. Asi před 70 diváky ho v rámci celoodpoledního programu nazvaného Vítání máje s Hradeckem předvedli :  Petr Aresin, Dan Gil, Jenda Kočí, Milani Motyčkové, Jiří Řízek, Klára Skalová, Jaromír, Katka a Terezka Sladkých, Jani Suchánkové a Jiří Zahálka. Za pěkného, ač větrného počasí bylo naše vystoupení přijato příznivě. Největší ohlas vzbudil v závěru představení slon stříkající na děti.

            - v neděli 27. května v 16 hodin jsme pásmo varietních loutkových výstupů nazvané Kašpárkův cirkus předvedli v programu pouťového odpoledne v Žiželevsi. V  představení vystoupilo 11 loutkářů: Mil. Černá, Věra a Zd. Kloučkovi, J. Kočí, Milani Motyčkové, Jar. a Ter. Sladkých, Jani Suchánkové a Jiří Zahálka. Přihlíželo kolem 60 dětských i dospělých diváků. Naše vystoupení je zaujalo a za úmorného horka  jim přišla  vhod i vodní sprška, kterou je na závěr pozdravil náš slon.

            - v sobotu 21. července ve 14.30 jsme předvedli Kašpárkův cirkus na tradičních Anenských slavnostech v areálu Domova sv. Josefa v Žírči. Hráli jsme před zaplněným nádvořím bývalého kláštera, v němž nás sledovalo kolem stovky diváků. Bylo teplé pčasí, a tak první tři řady dětí seděly na zemi na polštářcích, jež jim tam připravili pořadatelé. Některé loutky tak měly možnost při hře se dostat až mezi ně a to mělo značný ohlas. Daleko největší však mělo závěrečné zdravení slona proudem vody do publlika. Okamžitě děti vstávaly, aby se také nechaly osvěžit, a tak bylo obtížné text hry dovést do konce.  Představení provedl soubor v  totožném složení jako nedávno v Zíželevsi, navíc se zapojili oba zvukaři Petr Aresin a Dan Gil a Katka Sladká.

            - Hradecký deník v rámci seriálu Jak jsme žili v Československu uveřejňuje fotografie z různých obcí a měst v regionu. V pátek 20. července se dostalo na Smiřice a v nich mezi několika spolky také na loutkáře, a to v souvislosti s jejich památným téměř čtyřtýdenním zájezdem do Itálie před více než 55 lety. Na zveřejněné fotografii pořízené zřejmě za pobytu v Ravenně je zachycena pouze část souboru, který v severoitalských městech hrál plošnými loutkami Generálskou operku a maňásky Povídání o Pejskovi a Kočičce. Většinu zachycených loutkářů si bohužel už jen připomínáme - Jarušku Suchánkovou, Zdeňka Trmala, Járu Šípa, Vláďu Hájka, Láďu Žižku, Pepíka Černilovského či Františka Duška. Ze žijících stojí na levé straně snímku Milan Motyčka a Jiří Zahálka (kromě nich pamatuje zájezd již jen Vláďa Bureš). A jako projev úcty připomeňme i další, na fotce nezobrazené účastníky zájezdu: Petra Zahálku, Milana Jašku a Karla Šípa.

            -  o prázdninách loutkáři na odpočinek neměli čas. Věnovali se úpravám potřebného zázemí k přípravě nových her.  Málo využívanou místnost u vchodu vedle šatny se rozhodli upravit pro dílenské práce často spojené s prašností. Ty se dosud prováděly v místnosti sousedící se zákulisím. Tam jsou však nyní umístěny počítače a tiskárna a těm ona prašnost neprospívá. Navíc je tam i málo prostoru, a tak se přístroje potřebné k opracování různých materiálů přestěhují do nové dílny. Tu bylo nutno nejprve upravit, zřídit tam rozvody elektřiny a nově omítnout a vymalovat. V souvislosti s tím byla upravena šatna a v obou místnostech zrekonstruováno topení. Po skončení těchto prací byl proveden celkový úklid, aby divadlo bylo připraveno na pravidelná představení. 

            - v sobotu 27. října od 13 hodin pobavili Pejsek a Kočička dětské i dospělé účastníky Podzimních zámeckých slavností ve Smiřicích. Původně jsme měli hrát na nádvoří, ale pro nejisté počasí jsme maňáskovou konstrukci postavili ve vestibulu před vchodem do knihovny. V poměrně malém prostoru naše edstaení zhlédlo na 40 diváků, z nich 17 bylo dospělých. Na jako obvykle úspěšném vystoupení se podíleli: Petr Aresin, Slávka Klimešová, Věra  a Zdeněk Kloučkovi, Milani Motyčkové, Jani Suchánkové, Jaromír a Katka Sladkých a Jiří Zahálka .

 
            - v sobotu 17. listopadu odpoledne jsme jako už každoročně vystoupili na loutkářské přehlídce v Libáni, a to s Kašpárkovým cirkusem. Hráli jsme na velkém jevišti divadelního sálu. Přihlíželo přes 40 diváků. Varietní loutky vzbudily u dětí i dospělých značný zájem, protože podobné ještě neviděli. Rozruch vyvolal zvláště v závěru sloní pozdrav - stříknutí vody do publika. Děti si ještě chvíli po představení s loutkami hrály a fotily se s nimi. Na představení se podíleli: P. Aresin, M.Černá, Sl. Klimešová, Zdeněk Klouček, J. Kočí, M. Motyčkové, Kl. Skalová, J. a T. Sladkých, J. Suchánkové  a Jiří Zahálka.

            - v neděli 9. prosince bylo na pořadu mikulášské odpoledne. Již tradíčně ho uvedla pohádka Ludmily Tesařové ve vlastní  úpravě Perníková chaloupka.  Poté za doprovodu 2 andílků a 2 čertů přišel Mikuláš. Zajímavostí bylo, že až na dvě dvojice nikdo z více než dvaceti dětí neopakoval tradiční mikulášské říkanky, ale předvedl jinou básničku či písničku a téměř všechny s čertovskou, andělskou či mikulášskou tematikou. Na závěr byly děti obdarovány sáčkem laskomin. K tomu při odchodu dostaly perníček, který jim "přinesli Jeniček s Mařenkou z perníkové chaloupky" (ve skutečnosti je upekla a vyzdobila Věra Kloučková s dcerou Terezkou). Návštěvníků bylo 79 platících, z nich jako obvykle více než čtvtina dospělých.  Na zdařilém odpoledni se podíleli: P. Aresin a D. Gil (zvuk. technika), Sl. Klimešová (hlas Babky), Zd. Klouček (pohyb Tatínka a Dědka), V. Kloučková (h. Mařenka a uvítání diváků), M. Motyčka ml. (v. Koza a Mařenka), M. Motyčka st. (světlo), Den. Motyčková (v. Mařenka), J. Řízek (h. Dědek), K. Sladká (h. Jeníček), J. Sladký (režie a h. Alík), J. Suchánek ml. (v. Jeníček), J. Suchánek st. (v. Alík), J. Zahálka (h. Tatínek). Kašpárkem na předscéně byla Kája Bartolšicová.                          

                             2019  

            - v sobotu 12. ledna se naše divadélko již počvrté stalo cílem vycházky členek a členů Klubu přátel památek a přírody z Hradce Králové. Vyšli ze železniční zastávky  v Semonicích a přes Černožice a po cyklostezce na labském břehu došli do Smiřic. V divadle jsme přivítali 42 hostů v seniorském věku. Předvedli jsme jim ukázku  naší práce. Po jejím zhlédnutí neskrývali, že se jim líbila, a někteří to vyjádřili i zápisem v knize návštěv. Po prohlídce zákulisí a hlavně loutek z našich her včetně těch připravených pro hru Jenda mezi broučky (někteří si je fotografovali) se usadili v předsálí a srdečně se bavili. Za doprovodu harmoniky pana Pavla Konečného z Hradce si s chutí zazpívali a ke konci zatančili. Pobavení návštěvníci odešli na nádraží v dobré náladě až po půl třetí s plánem na podobné posezení zase za rok. O hladký průběh sobotního přivítání hostů se ze souboru zasloužili: M. Černá, D. Gil, Sl. Klimešová, V. a Zd. Kloučkovi,  J. Kočí,  2 M. a D. Motyčkovi, 3 J. Suchánkovi, J. Sladký,  E. Vlčková a J. Zahálka.

           - v neděli 3. února jsme ve svém divadle po více než 4 letech uvedli hru Josefů Skupy a Weniga Jenda mezi broučky (původně byla sepsána pro Skupovo divadlo a hrála se pod názvem Hurvínek se učí čarovat). 102 platících diváků zaujaly loutky broučků, které speciálně pro tuto hru ve smiřickém provedení v 60. letech vyrobil červenokostelecký řezbář Jirásek,  jakož i přírodní scény, na jejichž podobě se podílel především tehdy začínající loutkář Slavoj Lochman. Na představení a jeho přípravě se podílela většina členů souboru. Představení hry, kterou pro smiřické provedení poněkud upravil Jiří Zahálka, režíroval Jaromír Sladký. Hlasy loutkovým hrdinům propůjčili Mil. Černá, St. Klimešová, V. Kloučková, J. Řízek, J. Sladký, T. Sladká, J. Zahálka a rozpohybovali je Zd. KlouV sobotu 12. ledna se naše divadélko již počvrté stalo cílem vycházky členek a členů Klubu přátel památek a přírody z Hradce Králové. Vyšli ze železniční zastávky  v Semonicích a přes Černožice a po cyklostezce na labském břehu došli do Smiřic. V divadle jsme přivítali 42 hostů v seniorském věku. Předvedli jsme jim ukázku  naší práce. Po jejím zhlédnutí neskrývali, že se jim líbila, a někteří to vyjádřili i zápisem v knize návštěv. Po prohlídce zákulisí a hlavně loutek z našich her včetně těch připravených pro hru Jenda mezi broučky (někteří si je fotografovali) se usadili v předsálí a srdečně se bavili. Za doprovodu harmoniky pana Pavla Konečného z Hradce si s chutí zazpívali a ke konci zatančili. Pobavení návštěvníci odešli na nádraží v dobré náladě až po půl třetí s plánem na podobné posezení zase za rok. O hladký průběh sobotního přivítání hostů se ze souboru zasloužili: M. Černá, D. Gil, Sl. Klimešová, V. a Zd. Kloučkovi,  J. Kočí,  2 M. a D. Motyčkovi, 3 J. Suchánkovi, J. Sladký,  E. Vlčková a J. Zahálka.

            - v neděli 3. února jsme ve svém divadle po více než 4 letech uvedli hru Josefů Skupy a Weniga Jenda mezi broučky (původně byla sepsána pro Skupovo divadlo a hrála se pod názvem Hurvínek se učí čarovat). 102 platících diváků zaujaly loutky broučků, které speciálně pro tuto hru ve smiřickém provedení v 60. letech vyrobil červenokostelecký řezbář Jirásek,  jakož i přírodní scény, na jejichž podobě se podílel především tehdy začínající loutkář Slavoj Lochman. Na představení a jeho přípravě se podílela většina členů souboru. Představení hry, kterou pro smiřické provedení poněkud upravil Jiří Zahálka, režíroval Jaromír Sladký. Hlasy loutkovým hrdinům propůjčili Mil. Černá, St. Klimešová, V. Kloučková, J. Řízek, J. Sladký, T. Sladká, J. Zahálka a rozpohybovali je Zd. Klouček, J. Kočí, D. Motyčková, M. Motyčka ml. a J. Suchánek ml. Inspici obstarala K. Sladká a technické či provozní práce P. Aresin (zvuk), D. Gil, El. Hejcmanová, M. Motyčka st. (světlo) a J. Suchánek st.  Živým Kašpárkem na předscéně byla Ven. Jirešová.

            - minulý pátek se česká veřejnost rozloučila s hercem panem Luďkem Munzarem, který své dětství prožil ve Smiřicích. Ke vzpomínce na tohoto významného a oblíbeného umělce se může připojit i naše loutkové divadlo, neboť byť krátce v něm pan Luděk vystoupil. V loutkářské kronice najdeme zápis z r. 1943 o tom, že "o přestávce mezi jednáními vystoupil před děti žák místní školy Luděk Munzar a předvedl jim dialog Hurvínka a Máničky". Krátce předtím totiž ve smiřické Dvoraně vystoupilo Skupovo divadélko a Luděk jím byl nadšen, i když, jak sám vzpomínal, mu přihlížel jen z předsálí přes dveře při svém návratu z "trávy", to jest ze sečení pokrmu pro králíky, které jejich rodina chovala. Toto vystoupení 10letého Luďka zřejmě bylo  prvním veřejným předvedením jeho hereckého talentu. Druhá zmínka se vztahuje k jeho účinkování v jedné hře v době, kdy loutkové divadlo sídlilo v hostinci Na Lednici. Tehdy poskytl hlas jedné postavě v představení, které nacvičili mladí loutkáři, většinou studenti. On sám studoval na ekonomické škole v Hradci Králové a už  hrál v tehdy známém divadelním souboru zřízeném při učilišti ZVÚ (Škodovky). Třetí zmínka se už netýká jeho účinkování, ale návštěvy. Několik let po přestěhování divadla do nynějšího sálu se do něj přišel podívat se svou první manželkou, která byla profesionální loutkářkou. V té době s námi hrála jeho sestra Eva.

            - v neděli 10. března jsme uvedli hru Romualda Kučery Pohádka o Zlaté rybce. Za značně nepříznivého počasí (větrno a deštivo) se dostavila dost početná návštěva: 95 platících diváků. Výpravnou pohádku odehrávajcí se na pobřeží, ale i na moři a v podmořské hlubině a doprovázenou četnými zpěvy sledovali se zájmem. Na přípravě  a realizaci představení se podíleli: jako vodiči Zd. Klouček (Rybář), Jan Kočí (Matěj, mořští koníci), M Motyčka ml. (Kuba), Kat. Sladká (Zlatá rybka), Ter. Sladká (Rybářka, mořské rybky), J Suchánek ml. (Komoří), jako mluviči M. Černá (Komoří), St. Klimešová (Zlatá rybka), V. Kloučková (Rybářka), J. Řízek (Matěj), J. Sladký (Kuba), J.Zahálka (Rybář), K. Bartolšicová, Z. Cejnarová, V. Jirešová, J. Suchánková ( zpěv  koníků a rybiček). Režii  měl Jar. Sladký, inspici Kat. Sladká, na klavír hrála Mark. Kočí. Technicky spolupracovali P. Aresin, D. Gil (zvuk), M. Motyčka st. (světlo), P. Jireš, J. Motyčková, J. Suchánek st.

            - v neděli 7. dubna jsme uvedli loutkovou pohádku Ludmily Tesařové Vodníkova Hanička. Návštěvu 55 platících diváků je možno za krásného téměř letního počasí považovat za dobrou. Na představení se podíleli: P. Aresin (zvuk), M. Černá (provozní práce), Dan Gil (techn. práce), St. Klimešová (hlas Maminka), Zd. Klouček (vodění Maminka, Koza), V. Kloučková (h. Hanička), J. Kočí (v. Vodník), Mark. Kočí (klavír), M. Motyčka ml. (Kašpárek), M. Motyčka st. (světlo), Kl. Skalová (h. Toníček), K.Sladká (v. Toníček, Žába), J. Sladký (režie, h. Vodník), J. Suchánek ml. (v. Vodník), J. Suchánek st. (tech. pr.), Jitka Suchánková (h. Kašpárek).

            - v sobotu 11. května jsme na pozvání loutkářů z Úpice vystoupili spolu s nimi na turistické Jestřebí boudě nad Radvanicemi v rámci turisticko - loutkového odpoledne. Sehráli jsme 2 představení  (14 a 16 hodin) Kašpárkova cirkusu. Úpičtí uvedli maňáskovou hříčku Jak pejsek s kočičkou myli podlahu. Přes krajně nepříznivou předpověď počasí (ta se naštěstí vyplnila až po akci) se dostavilo poměrně dost diváků - prvnímu představení přihlíželo kolem 80 diváků, druhému ke 4O. O sál jsme se dělili s běžnými hosty restaurace, ale pomocí zvukové aparatury jsme je přehlušili. Představení měla u přítomných diváků i u patnerských loutkářů příznivý ohlas. O ten se zasloužili Petr Aresin, Dan Gil, Slávka Klimešová, Věra a Zdeněk Kloučkovi, Jenda Kočí, Milani Motyčkové, Míra Sladký, Jendové Suchánkové a Jiří Zahálka.  Většina z nich využila nabídky pořadatelů a na příjemné chatě strávila neméně příjemný večer i noc.

            - V pátek       na zakončení letošní sezony jsme připravili Kašpárkův večer pro dospělé. V jeho rámci jsme předvedli ukázky našich inscenací, a to zkrácenou verzi pohádky Kašpárek a drak a pásmo varietních loutek nazvané Kašpárkův cirkus, s nímž vystupujeme na zájezdech. Texty obou jsou výtvorem člena souboru Jiřího Zahálky. Do druhé ukázky však herci vložili také četné improvizace zaměřené na dospělé publikum. 73 přítomných  (mezi nimi byla celá řada z okolí) se náramně bavilo a po představení nadšeně vyjadřovalo svou spokojenost s příjemně prožitým večerem. Pro členy souboru to znamená významné ocenění jejich celoroční loutkářské činnosti.  Na letošním závěrečném představení se podíleli: Petr Aresin, Miluše Černá, Dan Gil, Slávka Klimešová, Věra a Zdeněk Kloučkovi, Jan a Markéta Kočích, Milan Motyčka sen., Katka a Jaromír Sladkých, Janové a Jitka Suchánkovi,  Eva Vlčková a Jiří Zahálka. Režii měl Jaromír Sladký. Průvodkyní večerem byla Věra Kloučková a v úvodu přivítal diváky vedoucí souboru Jan Suchánek. 

Bilance sezony 2018/2019

            Sezona 2018/2019 začala 15. října a skončila 18. května. Za tu dobu jsme uvedli 8 her v 11 představeních. 7 jsme jich sehráli na stálé scéně, 4 na zájezdech (zámecké slavnosti ve Smiřicích, přehlídka v Libáni, turistická akce na Jestřebí boudě). Zhlédlo je 701 registrovaných diváků. Na přípravě a provedení představení se podílelo 21 dospělých a 7 dětských členů souboru.

            - v sobotu 31. srpna odpoledne jsme na pozvání tamního souboru sehráli představení Kašpárkův cirkus v parku v Úpici. Na venkovním představení se za pěkného počasí diváci střídali, mohlo jich být kolem osmdesáti. Největší zájem vzbudil stříkající slon, ale pozornost si získali i další artisté. Zájezdové představení uskutečnili: P.Aresin, V. a Zd. Kloučkovi, J. a M. Kočích, M. Motyčkové, J.Řízek, Jar., Kat. a Ter. Sladkých a J. Suchánkové. Společně jsme navštívili výstavu k výročí úpického souboru, vyslechli tam k ní výklad a setkali se i s našimi loutkami (mj. hmyzí kapelou, čerty či s Dlouhým, Širokým a Bystrozrakým), jež jsme našim přátelům zapůjčili. S těmi jsme také strávili příjemné chvíle při kávě a občerstvení. Znovu se potvrdilo, že do Úpice jezdíme rádi. 

            - v sobotu 16. listopadu v 15 hodin začalo naše představení hry I. Hackera Honza Pecivál v rámci loutkářské přehlídky v Libáni. O naše vystoupení byl veliký zájem, o čemž svědčí přeplněný sálek tamního divadélka, v němž se tísnilo kolem 80 diváků. Museli jsme si poradit s některými technickými problémy souvisejícími s voděním pouze ze zadní lávky, ale představení proběhlo hladce a mělo dobrý ohlas. Zájezdového představení se zúčastnili: P. Aresin, Mil. Černá, St. Klimešová, V. a Zd. Kloučkovi, J. a M. Kočích, Filip Menger, Al. Mengerová, M. Motyčkové, J. Suchánkové, E. Vlčková, Jiří Zahálka a v dětských rolích Jitka, Kája a Zuzka.

           -  v neděli 24. listopadu  dík pilné práci našich techniků na dokončení rekonstrukce jevištního osvětlení, a to ještě v posledním týdnu, kdy jsme po dlouhém čekání obdrželi potřebné osvětlovací zdroje, bylo možno zahájit sezonu konečně i na naší scéně. Stalo se tak hrou I. Hackera Honza Pecivál. Známá pohádka o tom, jak kouzelná štika vyléčí lenivého Honzu, přilákala značný počet diváků - bylo jich kolem 120. Na realizaci představení se podíleli skoro všichni členové souboru: Petr Aresin (zvuk), Kl. Bartolšicová (mluvička Princezny), Mil. Černá (ml. Štiky a pokladní), Sl. Klimešová (ml. Mámy), Zd. Klouček (vodič Mámy), J. Kočí (v. Krále, Kašpárka a Doktora), Mark. Kočí (ml. Posla), F. Mengr (ml. Kašpárek a pohyb pece), M. Motyčka ml. (v. Princezny a Kašpárka), M. Motyčka sen. (světlo), J. Řízek (ml. Krále),  K. Sladká (org. práce), J. Sladký (režie,  ml. Honzy), J. Suchánek ml. (v. Honzy), J. Suchánek st. (v. Posla a Štiky), E. Vlčková (org. práce), J. Zahálka (ml. Doktora). Dětské role zvládly Jitka, Kája a Zuzka. Představení uvedl principál Jan Suchánek, který představil nového "živého" Kašpárka - Nelu.

            - s malým zpožděním se v neděli 8. prosince mezi diváky našich loutek dostavil Mikuláš s andělem a čertem. Avšak dříve, než si vyslechl říkanky či písničky těch odvážnějších a než všem přítomným dětem rozdal balíčky s připravenou nadílkou, proběhlo loutkové představení už tradiční Perníkové chaloupky. O hladký průběh představení se postarali: P. Aresin (zvuk), M. Černá (hlas Báby a prodej vstupenek a občerstvení), D. Gil (zvuk), Sl. Klimešová (hl.Tetky a kozy), V. Kloučková (přivítání dětí a práce na nadílce), Zd. Klouček (vodič Tatínka), J. Kočí (v. Mařenky), M. Motyčka ml. (v. Dědka aj.), F. Menger (v. Pejska), M. Motyčka st. (světlo), J. Řízek (hl.Dědka), K. a T. Sladkých (provozní práce), J. Sladký (režie), J. Suchánek ml. (v. Jeníčka), J. Suchánek st. (v. Báby a Tetky), E. Vlčková (provozní práce), J. Zahálka (hl. Tatínka a Mikuláš).  Do představení se zapojily také dětské členky souboru: Jitka S. (hl. Pejska a živý anděl), Kája B. (hl. Mařenky), Zuzka M. (v. Kozy a živý čert),  Nelinka B. (živý Kašpárek), Zuzka S. (hl. Jeníčka - hrála s námi poprvé). Představení přihlíželo kolem 80 diváků.

                             2020 

          -  v sobotu 11. ledna bylo naše divadélko znovu cílem Klubu přátel přírody a památek z Hradce Králové. Ti se prošli z Černožic podél Labe do Smiřic a také naším městem a zakotvili u nás. Předvedli jsme jim ukázky naší práce a poté poskytli útulné prostředí předsálí k posezení, pobavení a poté i ke zpěvu, k      němuž jim hrál náš fanoušek Pavel Konečný. Na přípravě a uskutečněníí jimi chválené návštěvy se podíleli téměř všichni členové souboru.

          - v neděli 19. ledna jsme sehráli ve vlastní úpravě  pohádku o Popelce, kterou pro loutky zdramatizoval Zdeněk Skořepa. Veršovaná hra vyžadovala zvláštní péči mluvičů, ale byla náročná také technicky pro vodiče. Náhlé onemocnění nás připravilo o několik nejmladších členů souboru včetně představitelky živého Kašpárka, o kterého bylo tentokráte obecenstvo ochuzeno. Diváci, kterých se sešlo více než sto, byli však s představením spokojeni. Podíleli se na něm:

Petr Aresin (zvuk), Karolína Bartolšicová (hl. Káča a 1. holoubek), Zuzana Cejnarová (hl. Bára a 2. holoubek), Miluše Černá (hlas Matka), Slávka Klimešová (hl. Popelka), Zdeněk Klouček (hl. Ponocný a techn. práce), Jan Kočí (pohyb Káča a Ponocný), Markéta Kočí (klavír a hl. pejsek), Milan Motyčka ml. (p. Ondřej a Holoubci), Milan Motyčka st. (světlo), Zuzka Motyčková (p. Pejsek), Jiří Řízek (hl. Ondřej), Katka Sladká (inspice), Terezka Sladká ( p. Kníže), Míra Sladký   (hl. Kníže), Jan Suchánek ( p. Matka), Jenda Suchánek (p. Popelka), Eva Vlčková (krejčovské práce), Jiří Zahálka (úprava textu  a režie).

            - v neděli 16. února vstoupila oblíbená maňásková hříčka podle vyprávění Josefa Čapka O Pejskovi a Kočičce (úprava Jiří Kaliba a vlastní) v našem podání do 61. roku od svého prvního uvedení v r. 1959. V tehdejší celonárodní soutěži mládežnických souborů v Praze získala 2. cenu. I naše ZATÍM poslední představení vzbudilo velký zájem, o čemž svědčí návštěva okolo 90 dětí a jejich průvodců. Malí návštěvníci měli po představení možnost své oblíbené hrdiny, kteří za nimi přišli do hlediště, zblízka pozdravit i pohladit. Na opět úspěšném představení se podíleli: Petr Aresin (zvuk), Slávka Klimešová (hlas Kočičky), Zdeněk Klouček (vodění Pejska), Věra Kloučková (spolu se živým Kašpárkem Nelinkou uvedení představení), Milan Motyčka ml. (techn. práce), Milan Motyčka st. (světlo), Jaromír Sladký (hl. Zlý pes a techn. práce), Jan Suchánek (v. Kočičky), Jenda Suchánek (techn. práce), Jitka Suchánková (hl. Panenka, která tence plakala), Jiří Zahálka (režie, hl. Pejska, harmonika) a dále Katka a Terezka Sladkých. V tomto představení se s rolí Pejska rozloučil jeho dosavadní představitel, který mu propůjčoval hlas už od zmíněného prvního představení v r. 1959.

          - při páteční zkoušce 21.února si Zdeněk Klouček vzpomněl na počátek 90. let (pravděpodobně rok 1991), kdy byl přítomen na akci konané v našem divadle (Dvorana tehdy byla v rekonstrukci) v době, kdy se zakládala Občanská demokratická strana. Z pražského ústředí byl do Smiřic vyslán tehdy ještě téměř neznámý politik Jaroslav Kubera. Ten se stal později senátorem a v poslední době dokonce předsedou Senátu. Nedávno však náhle zemřel. 

           - v pátek 26. března naše divadélko si přijela prohlédnout loutkářská dvojice z Divce u Černilova, která se věnuje hře s loutkami v souboru nazvaném Kozlík. Divadlem je provedl náš principál Jan Suchánek.

              - v březnu vládním nařízením byla z důvodu koronavirové epidemie zastavena činnost také všem kulturním zařízením, tedy i našemu divadlu. Proto jsme museli zrušit ohlášené pohostinské představení našich loutkářských přátel z Libáně, které se mělo konat 15. března. Protože s tím nařízením je spojen také zákaz shromažďování, museli jsme přerušit přípravu pohádky Zdeňka Skořepy Čertův mlýn a zrušit i veškeré schůzky v divadle. 

 BILANCE SEZONY 2019/2020: Upynulá sezona byla nepříznivě ovlivněna dvěma okolnostmi: její začátek byl opožděn pozdními dodávkami prvků potřebných k dokončení rekonstrukce jevištního osvětlení a předčasný konec způsoben zákazem veřejných vystoupení kvůli koronavirové epidemii. Přesto jsme ve zkráceném hracím období odehráli 6 představení, z nich 2 na zájezdech (Úpice, Libáň). Uvedli jsme 5 her: O Pejskovi a Kočičce, Popelka, Perníková chaloupka, Honza Pecivál a Kašpárkův cirkus. Zhlédlo je kolem 550 diváků a na jejich přípravě a provedení  se podlelo 19 dospělých a 6 dětských členů souboru. K největší technické změně došlo při rekonstrukci jevištního osvětlení, kterou svépomocně uskutečnili členové souboru.

               - V sobotu 22. srpna v odpoledních hodinách se naše divadélko zúčastnilo prázdninového loučení konaného v zahradních prostorách před prodejnou nábytku v areálu U Apače. Uvedli jsme tam pořad Kašpárkův cirkus. Zhlédlo ho tam kolem 60 diváků, zejména děti za teplého počasí přivítaly číslo slona spojené se závěrečným "mokrým pozdravem ". Poprvé byl k  doprovodu děje  použit nový klávesový nástroj. Představení připravilo a uskutečnilo 20 členů souboru: Petr Aresin, Slávka Klimešová, Věra a Zdeněk Kloučkovi, Jan a Markéta Kočí, Filip Menger, Milani a Zuzka Motyčkovi, Tereza a Jaromír Sladkých, Janové Suchánkové, Eva Vlčková, Jiří Zahálka  a další.

                - Na podzim navštívili naše divadélko redaktoři Hradecké internetové televize a natočili zde medailonek do seriálu věnovaného veřejně činným seniorům, který inicioval královéhradecký magistrát. Je přístupný na adrese:

                               2021      

            - 17. ledna 1926 sehrálo sokolské loutkové divadlo, které později přijalo název V Kašárkově říši, první představení. Letošní 95. výročí bohužel nemůžeme oslavit tak, jak by se slušelo a jak bychom to rádi učinili, proto si ho zatím připomínáme aspoň na našich webových stránkách a věříme, že se během roku situace upraví a my budeme moci oslavence přivítat i přímo v našem divadle.

             - v pátek 15. ledna v MF DNES vyšel článek k 95. výročí našeho divadélka. Jako ilustrační foto byl použit snímek ze hry Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Bohužel není příliš kvalitní.

        - Bilance sezony 2020/2021:

                sezona, v níž si naše loutkové divadélko připomínalo 95 let nepřetržité činnosti od svého založení v roce 1926, byla velmi negativně ovlivněna probíhající epidemií koronaviru. Po většinu sezony byl vyyhlášen zákaz shromažďování, a tedy i konání divadelních představení. Proto bylo sehráno jen jedno, a to mimo stálé jeviště. Za účasti asi 60 diváků byl uveden Kašpárkův cirkus. Soubor se však podle možnosti v omezeném počtu scházel a pracoval na úpravách divadelního zákulisí.

       -   v sobotu 25. září se smiřičtí loutkáři s představením O pejskovi a kočičce zúčastnili Svatováclavských slavností v Červeném Kostelci. V roce 95. výročí založení divadla bylo toto představení bohužel zatím jediné, z koronavirových důvodů jsme totiž od  srpna minulého roku nemohli vystupovat.  V kosteleckém představení účinkovali nebo technicky spolupracovali Petr Aresin, Kloučkovi Věra (hlas Kočičky) a Zdeněk (vodič Pejska),  Motyčkovi oba Milani a Zuzana , Sladký Jaromír (hl. Pejska) a Katka, , Suchánkovi  Jan st. (v. Kočičky), Jan  ml. (Zlý pes) a Jitka (hl Panenky) a Eva Vlčková. Diváci se před paravánem střídali, odhadem jich bylo kolem 8O. 

           - v neděli 7.listopadu se po téměř 21 měsích se na smiřickém loutkovém jevišti mohly objevit loutky. Stalo se tak v pohádce Ludmily Tesařové Vodníkova Hanička, kterou v naší úpravě režíroval Jaromír Sladký. Přihlíželo jí 78 diváků, kteří i přes nutná protiepidemická opatření přišli ve značném počtu. Pohádkové postavy oživovali: Haničku: hlas Jitka Suchánková - pohyb Jan Kočí, Vodníka: Jar. Sladký  - Jan Suchánek ml., Matku Miluše Černá -  Zdeněk Klouček, Toníčka: Tereza Sladká - Milan Motyčka ml., Kašpárka Slávka Klimešová - Jan Suchánek st., Kozu a Žábu p. Zuzana Motyčková. Světlo: Milan Motyčka st., zvuk: Petr Aresin, klavír: Markéta Kočí, inspice: Katka Sladká.                                                

                             2022

            - v neděli 6. března odpoledne na Perníkovou chaloupku konečně mohli přijít bez větších omezení (pouze dospělí s rouškou) do našeho divadélka diváci. A že se jim po našich loutkách opravdu stýskalo, svědčí nebývalá návštěva: 156 platících diváků. Přišlo jich tolik, že jsme museli do sálu přidat jednu lavici. I při tak početném publiku byl v hledišti klid a děti sledovaly příběh Jeníčka a Mařenky pozorně.  O úspěšné představení se za režie Jaromíra Sladkého zasloužili: Petr Aresin (zvuk), Miluše Černá  (hlas Perníkové báby), Slávka Klimešová (hl. Tetičky), Zdeněk Klouček (vodič Tatínka a Perníkového dědka), Honzík Kočí (v. Mařenky), Markéta Kočí (klavír), Milan Motyčka ml. (v. Báby a Tetičky), Milan Motyčka st. (světlo), Zuzanka Motyčková (v. Kozy a Zajíce), Katka Sladká (inspice), Terezka Sladká (ml. Mařenky), J. Sladký (hl. Tatínka), Honzík Suchánek (v. Jeníčka), Jan Suchánek (v. Pejska), Jitka Suchánková (hl. Jeníčka), Jiří Zahálka (hl. Dědka). Prolog představení obstarala Věra Kloučková se živým Kašpárkem ( Nelinka Bartolšicová).

            - v neděli 24. března pohádka Josefa Říhy Dvě Maryčky přilákala opět stovkovou návštěvu - přesně 102 platících diváků. Na hladkém průběhu představení se podíleli všichni současní členové souboru: Petr Aresin (zvuk), Nelinka Bartolšicová (živý Kašpárek v úvodu), Mil. Černá (hlas Nána), Sl. Klimešová (hl. Marička ševcova), Věra Kloučková ( úvod představení ), Zd. Klouček ( pohyb Nána a Švec Šídlo ), Jan Kočí ( p. Král a Šotek ), Fil. Menger (hl. Matěj), Mil. Motyčka ml. ( p. Kouzelný dědeček a Koza ), Mil. Motyčka st. (světlo), Zuz. Motyčková (p. Matěj a Koza), Kat. Sladká (inspice a p. Pes), Ter. Sladká (hl. Marička princezna), Jar. Sladký (režie a hl. Švec Šídlo), Jan Suchánek ml. (p. obě Maričky), Jan Suchánek st. (hl. Kouzelný dědeček), Jitka Suchánková (hl. Toníček), J. Zahálka (hl. Král), Adéla Žídková - hrála poprvé (hl. Šotek).

            - v neděli 1. května jsme sehráli představení Kašpárkův cirkus na nádvoří u smiřické zámecké kaple. Vystoupili jsme v rámci pořadu akce Vííání máje s Hradeckem. Na uskutečnění představení se podíleli prakticky všichni členové souboru. Sledovalo ho kolem 80 diváků, které jako obvykle nejvíce zaujala závěrečná sprška, kterou na ně poslal slon. 

                - v pátek 20. května večer jsme sehráli pohádku Josefa Říhy Dvě Maričky ve zvláštní úpravě pro dospělé. Třebaže se sešlo jen několik návštěvníků (zřejmě kvůli současně probíhajícímu kulturnímu programu ve Dvoraně, jenž byl hojně navštíven), takže jsme hráli "přesilovku", byla v sále dobrá nálada a i nám se hrálo dobře

Na představení se podílel stejný kolektiv jako při této hře pro děti v neděli 24. dubna.

BILANCE SEZONY 2021/2022:

Sezona byla negativně poznamenána restriktivními opatřeními v souvislosti s covidovou epidemií, a tak počet představení i diváků byl nižší. Byly předvedeny 4 hry v  5 představeních, z nich 2 mimo hlavní scénu. Vidělo je 431 evidovaných diváků a na jejich přípravě a provedeních se podílelo 20 dospělých členů souboru a 3 děti.

V sobotu 3. září jsme s osvědčenou maňáskovou úpravou Čapkova Povídání o pejskovi a kočičce vystoupili na místní slavnosti nazvané cuketobraní v Semonicích. Postupně ji zhlédlo několik desítek dětí, které přecházely mezi jednotlivými atrakcemi. Účinkovali Honzíkové Kočí a Suchánek poprvé jako vodiči Pejska a Kočičky), Zdeněk Klouček (v. Zlý pes), J. Suchánek st. a M. Motyčka ml. (pomocní vodiči), Věra Kloučková a Jar. Sladký (hl. Kočička a Pejsek), Jitka Suchánková (hl. Panenka), Markéta Kočí (hudební doprovod) a Petr Aresin ( zvuk).

V neděli 23. října jsme zahájili sezonu oblíbenou již klasickou loutkovou hrou Jana Malíka  Míček Flíček. Navštívilo ji 81 platících diváků a na jejím provedení se podílel celý soubor divadla. Za režie Míry Sladkého a hudebního doprovodu Markéty Kočí hráli: Miluše Černá (hlas Babička), Slávka Klimešová (hl. Míček Flíček), Věra Kloučková (hl. 3.dráček a  Psíček Pantoflíček), Zdeněk Klouček (pohyb Voják), Jan Kočí (p. Dědeček),   Zuzana  Motyčková (p. Míček Flíček), Tereza Sladká ( hl. Strážník a 1. dráček),  Míra Sladký ( hl. Drak Mrak a Voják), Jan Suchánek ml.  (p. Babička), Jitka Suchánková (hl. Ptáček Jarabáček a  2. dráček)),

David Škop ( hl. Poustevník), Jiří Zahálka (hl. Dědeček). Technicky spolupracovali: Petr Aresin (zvuk), Milan Motyčka st.  (světlo), Filip Mengr, Milan Motyčka ml., Vladimír Sladký a Jan Suchánek st. (scéna).

V neděli 13. listopadu jsme sehráli maňáskovou komedii podle Povídání o pejskovi a kočičce napsaného Josefem Čapkem. Ve vlastní úpravě (Jiří Zahálka) jeho dramatizaci hrajeme už od roku 1959, mimo jiné jsme ji uvedli i na měsíčním turné po severní Itálii v zimě 1962. Že ji děti nepřestávají obdivovat, svědčí i mimořádná návštěva vice než 160 platících diváků. Nedělní představení připravil a odehrál soubor totožný s tím, který se účastnil prvního letošního uvedení této hříčky na zájezdu v Semonicích 7. září.

V neděli 4. prosince jsme jako tradičně začátkem tohoto měsíce uvedli pohádku O perníkové chaloupce  (napsala Ludmila Tesařová, upravil Jiří Zahálka), po níž následoval příchod Mikuláše a jeho družiny spojený s přednášením básniček dětmi a s rozdáváním nadílky. Ta se uskutečníla díky městu Smiřice. Na představení se prodalo přes 110 vstupenek.  Na úspěšném představení se podíleli: Petr Aresin (zvuk), Mil. Černá (hlas Bába), Stan. Klimešová (hl. Tetka), Zd. Klouček (pohyb Dědek), Jan Kočí (p. Mařenka), Fil. Menger (hl. Pes), Mil. Motyčka ml. (p. Bába), Mil. Motyčka st. (světlo), Zuz. Motyčková (p. Pes a Zajíc), Kat. Sladká (inspice), Ter. Sladká,  Jar. Sladký (režie a hl. Tatínek), Jan Suchánek st., Jan Suchánek ml. (p. Jeníček), Jitka Suchánková (hl. Jeníček), Eva Vlčková, J. Zahálka (hl. Dědek), Adéla Žídková (hl. Mařenka). Děti přivítala Věra Kloučková s živým Kašpárkem Nel. Bartolšicovou. Mikulášskou družinu tvořili J. Zahálka (Mikuláš), Jit. Suchánková (anděl), F. Menger a Z. Motyčková (čerti). O příznivém ohlasu předvedené pohádky svědčí dopis jedné návštěvnice paní A.B.: "Zaujalo nás dnešní loutkové předfstavení, děti byly nadšené. Co více si přát!"

                                  2023

Významní členové souboru v minulosti

V LD se vystřídalo už několik generací, v některých rodinách "dědičně":  Motyčkovi 4 generace, Suchánkovi 3, Zahálkovi 3., Zemkovi 3. Nejdéle působící loutkáři: například Jiří Zahálka  (od 1949), Jan Suchánek (1953-1999), Zdeněk Trmal (1953-2010), Slavoj Lochman ( 1953-2011 ), ing. Vladimír Hájek (1954-1999) , František Dušek (asi 1940-199 ), Vlad. Pospíšil (1952-2003) , Jaroslav Motyčka (1948-1985 ), Milan Motyčka (  od 1955 ), Tomáš Zemek ( 1978 -2014)
Jaromír Sladký (1980). Dlouholetými členy souboru jsou Stanislava Klimešová (od  1991),  manželé Věra a Zdeněk Kloučkovi (od 1990, 1988).

  Ladislav Bureš působil v souboru jako hlasový představitel řady pohádkových postav v letech 60. a 70. První jeho rolí byl generál Lineál a Králi Abecedovi. V tomto představ.ní vystoupil  roku 1961 na přehlídkách v Loutkářské Chrudimi a v Opavě. Jako výborný zpěvák se uplatnil i v Generálské operce jako představitel jedné z hlavních rolí Filípka, a to znovu i v Chrudimi a na následném zájezdu v Itálii. Protože měl zkušenost i z ochotnické činohry, velmi dobře si poradil s živou rolí v Kuťáskovi a Kutilce. V ní mnohokrát vystoupil na zájezdech, ale také na instruktážních seminářích o maňáskovém divadle.   Byl také členem souborového orchestříku vedeného Milanem Jaškou a jako zpěvák se účastnil četných souborových zábav. 

Ladislav Černý  Loutkové divadlo hrál jako učitel už ve svém působišti v Lejšovce a po přestěhování do Smiřic v r.1946 se občas ( byl totiž také velmi aktivním  cvičitelem v Sokole a později trenérem fotbalových žáků) zapojil  také jako mluvič  některých loutkových postav. Se svým měkkým, spíše lyrickým hlasem byl obsazován do role princů, například v Popelce.

František Dušek Byl dlouholetým divadelním ochotníkem ve smiřickém Jiráskovi. S jaroměřským souborem Vrchlický vystoupil také na Jiráskově Hronově. Vedle toho byl v létech 40. až 80. jedním z nejpilnějších členů loutkářského souboru. Dal hlas desítkám nejrůznějších mužských či zvířecích postav. Se souborem se zúčastnil 4 vystoupení na Loutkářských Chrudimích a také zájezdu do Itálie (zpívaná role Generála v Generálské operce). Aktivně se účastnil budování stálého divadla. Za jeho ochotnickou činnost ho Svaz divadelních ochotníků vyznamenal zlatým odznakem.

Vladimír Hájek  Mezi loutkáře přišel v době, kdy ještě působil v místní divadelní jednotě Jirásek začátkem 50. let. Po ukončení její činnosti se loutkovému divadlu věnoval výlučně. Uplatňoval se jako režisér, výtvarník (k tomu měl jako architekt velmi blízko), mluvič a v některých hrách (Křížem krážem, Zatoulané písmenko) i jako živý herec. Disponoval kultivovaným znělým hlasem, který byl navíc vytrénován desítkami rolí v ochotnické činohře, a tak dokázal přesvědčivě vyjádřit charakter nejrůznějších postav. K tomu měl výrazné múzické nadání a pěvecké schopnosti, které uplatnil v řadě inscenací. Roku 1955 měla premiéru jím režírovaná úprava Jiráskovy Lucerny, která byla i jeho úspěšným absolventským představením dvouletého dálkového režijního kurzu (lektor František Tvrdek). Současně v ní hlasem oživil Mlynáře. K této inscenaci vytvořil také návrh scény. Režíroval řadu většinou klasických pohádek, mezi nimi také Kvapilovu Princeznu Pampelišku, kterou na smiřickém loutkovém divadle poprvé inscenoval roku 1943 se souborem Mladá scéna, tvořeným za okupace mladými lidmi, jimž bylo znemožněno studium. Jeho vrcholným režijním počinem byla inscenace Generálské operky, která měla nebývalý úspěch při dvojím uvedení na Loutkářské Chrudimi v r. 1961 i na 19 zájezdových představeních v severní Itálii. O 3 roky později se jako živý Sklář Ondra zasloužil o mimořádný chrudimský úspěch premiéry hry Lamkových Křížem krážem (režie Jan Suchánek). Na chrudimské přehlídce vystoupil jako Pejsek ve hře Jak pomohlo kotě Papírové Lhotě (režie Jiří Zahálka) a jako režisér Werichovy Královny Koloběžky I. Vedle herecké a režijní činnosti se účastnil také různých stavebních i jiných prací. Se svými housličkami nechyběl při žádném souborovém posezení.

(Podrobný popis jeho ochotnické divadelní činnosti je uveden v databázi amatérského divadla)

 Milan Jaška   K loutkovému divadlu se dostal roku 1960 při nacvičování hry Král Abeceda jako hudebník (hrál na harmoniku a klavír). Jeho rytmický doprovod pomohl zvýraznit pohybové přeskupování písmenek ve hře. Následovala instrumentace hudby Otto Rödla ke Generálské operce a řízení menšího orchestříku při zkouškách a při představeních, mj. též na Loutkářské Chrudimi r.1961. Po velkém úspěchu na ní doprovázel na klavifon i představení na měsíčním turné po severní Itálii. Sám složil hudbu a opět řídil orchestřík při inscenaci Křížem krážem a znovu přispěl k jejímu velkému úspěchu na Loutkářské Chrudimi. Na mnoha zájezdových představeních doprovázel maňáskové představení Kuťáska a Kutilky, a to i při instruktážních seminářích k využití hudby při loutkovém představení. Až do svého onemocnění zajišťoval hudební doprovod k mnoha dalším inscenacím. Byl i duší orchestříku (klavír či harmonika, housle, kytara, bicí) při různých souborových setkáních. V posledních svých létech se již sice představení neúčastnil, ale mezi loutkáře až do r. 1996 občas docházel.

Josef Junek V divadle působil s přestávkami od 30. do 50.let, a to na všech jeho působištích. Při svém loutkaření uplatňoval své všestranné kutilství. To rozvíjel i v několika dalších oborech, s nimiž své loutkaření střídal. Jako autodopravce a automechanik měl blízko k technickému konstruktérství. Například za války se chránil před vypínáním elektřiny zkonstruováním vysokého stožáru s vrtulí pohánějící vlastní dynamo. V počátcích televizního vysílání na stožár  místo vrtule umístil jako první ve městě televizní anténu a umožnil u sebe sledovat televizní počátky mnoha Smiřičákům. Jako jeden z prvních se věnoval vodnímu motorismu na vlastnoručně vyrobeném člunu. Zkontruoval ve své dílně funkční modely několika parních strojů. Na svém dvorečku postavil obrovské voliéry, v nichž choval různé ptáky. Ke konci života si pořídil menší varhany a platil si učitele hry na tento nástroj. V loutkovém divadle, vedle toho, že byl výborným vodičem, zkonstruoval několik varietních loutek, mezi nimi oblíbeného Vincka, který pomocí důmyslného systému nití dovedl přehazovat kouli z hlavy na obě ruce či nohy, z ruky do ruky, z nohy na nohu, hlavou si ji nadhazovat, a to i v poloze "holubička" či vleže. Významně se podílel hlavně na kovopracích při budování stálé scény. V 50. letech natočil dokumentární film o smiřickém loutkovém divadle, ten se občas promítá.

Josef Kňourek  S loutkáři začal spolupracovat jako truhlář v dílnách státního statku (tehdy zřizovatele LD) v r.1953 při výrobě některých dřevěných prvků potřebných v nově budovaném divadle . O rok později začal mezi loutkáře docházet pravidelně a nepřestal, ani když se přestěhoval do Černožic. Odtud pravidelně za jakéhokoliv počasí dojížděl na zkoušky i představení na kole. I když sám vodil loutky jen výjimečně, byl nepostradatelný při výrobě různých rekvizit a dekorací a při všech rekonstrukčních pracích. Jako technik se podílel na všech představeních na LCH i na italském zájezdu. Pro svou nebývalou skromnost a obětavost byl mezi loutkáři velmi oblíben.

Slavoj Lochman  Mezi loutkáře se dostal v r.1953 v době budování stálého sídla loutkového divadla. Zapojil se do manuálních prací a posléze i do vlastní loutkářské činnosti. Protože měl sklon k výtvarné činnosti (později pracoval profesně jako aranžér), staral se především o scénickou výpravu k jednotlivým hrám. Některé dekorace sám vytvářel. V několika inscenacích vodil loutky. Byl účasten při všech chrudimských vystoupeních i při zájezdu do severní Itálie.Staral se o zásobování bufetu sladkostmi a nápoji a podílel se i na všech pozdějších rekonstrukčních a údržbových pracích. Roku 1982 převzal vedení souboru a jako principál ho vedl až do roku 1998. Zasloužil se o dobrý vztah ke zřizovatelům (za něho došlo k jejich změně), ale musel čelit i několika pokusům o omezení, dokonce i o zrušení loutkového divadla. Podařilo se mu udržet a dále rozvíjet přátelské vztahy v loutkářském souboru. Loutkařině zůstal věrný i po předání funkce a dále zajišťoval propagaci představení a obsluhu opony při nich. Mezi loutkáře téměř pravidelně docházel (v posledních létech dojížděl na elektroběžce) skutečně až do konce svého života. Zemřel totiž náhle nedlouho po návratu z divadelní zkoušky.

Marie Melicharová  Věnovala se dlouhá léta ochotnickému divadlu především ve smiřické divadelní jednotě Jirásek. Měla zvučný a tvárný melodický hlas a jako velmi dobrá herečka byla obsazována do mnoha hlavních rolí. V nich se objevovala jako mluvička také v představeních loutkového divadla. V něm působila ve 40. až 60. létech. Ztvárnila tu desítky ženských kladných i záporných rolí, královen, babiček, čarodějnic. Mezi nejúspěšnější patřila Kněžna v Jiráskově Lucerně.

Jaroslav Motyčka    V letech 1948-1985 patřil k nejaktivnějším smiřickým loutkářům. Svým povoláním měl blízko především k technické stránce představení, a to jak při jejich přípravě, tak při vlastním hraní. Vypracoval se na velmi zkušeného vodiče a své dovednosti přenášel i na začátečníky, především na své potomky (syna a vnuka). Nějaký čas vedl dětský loutkářský kroužek. Se svým přítelem Junkem sestrojili několik varietních loutek a virtuózně je ovládal (opička na kruhu, číňan s kuželem aj.). Při některých představeních uplatnil i znalost hry na lesní roh (hrával také v místní dechovce). Se souborem vystoupil 4 x na Loutkářské Chrudimi a s plošnými loutkami (jež pomáhal vytvářet) v Generálské operce hrál i v Itálii. Po celou dobu se podílel na všech budovatelských, rekonstrukčních i zvelebovacích pracích. V nynějším souboru  působí jeho syn, vnuk a dvě pravnučky.

Luděk Munzar  Sice k pravidelným členům souboru nepatřil, ale významnou osobností, jež při loutkovém představení vystoupila, nesporně je. V kronice souboru na stránce 44 její pisatel Jan Pacák napsal: "27. února 1944 byla na programu hra Kašpárek a ježibaba od B. Schweigstilla. O přestávce vypravoval žák Luděk Munzar své vzpomínky na zájezd prof. Skupy se Špejblem a Hurvínkem." Při své besedě ve Smiřicích vzpomínal i na svou účast při představeních Na Lednici.  Někdy v 60. létech zavítal se svou tehdejší manželkou Naďou Musílkovou, profesionální loutkářkou, do nynějšího sídla LD ve vile..

 Eduard Nebeský  Povoláním právník pobýval ve Smiřicích v důchodu. V letech 1961 - 1968 se zapojil do činnosti v loutkovém divadle. Jako amatérský malíř (především krajinář) se věnoval scénickému výtvarnictví. Namaloval celou řadu scén buď podle vlastních, či převzatých návrhů, například k Čertovu mlýnu nebo Králi Abecedovi a ke Generálské operce. K propagaci sloužily jeho  technikou akvarelu malované plakáty. Bohužel se zachovaly pouze jejich černobílé fotografie. Protože uměl italsky, podílel se také na přípravě zájezdu do Itálie.

Milan Obst  Do činnosti loutkářů ve Smiřicích se zapojil za okupace, kdy nemohl pokračovat ve studiu. Se svými vrstevníky založili vlastní soubor nazvaný Mladá scéna a s ní na smiřickém loutkovém divadle nacvičil Kvapilovu Princeznu Pampelišku. Účnkoval jako mluvič i v některých dalších hrách. Těžiště jeho divadelnictví však bylo ve velké činohře. Divadlo se mu stalo i životním povoláním, protože vystudoval divadelní vědu a stal se známým a uznávaným divadelním odborníkem.

Jan Pacák Podílel se na smiřickém loutkaření od 30. let a prošel s ním všemi působišti. Typický hlubší hlas ho předurčoval k rolím králů, čarodějů, ale i jiných mužských postav. Zpěvy při hrách doprovázel na harmoniu. Až do roku 1956 pečlivě vedl souborovou kroniku. Jako učitel ze staré školy měl velmi úhledný rukopis a ten se ani v jeho pozdním věku nezměnil. Za zmínku stojí také jeho záliba v entomologii, jejímž výsledkem byla sbírka hmyzu se stovkami exemplářů. Jako jedinému ze smiřických loutkářů se mu dostalo pocty, že se jeho pohřební průvod krátce zastavil před jeho milovaným loutkovým divadlem.

Josef Pikola  Do souboru vstoupil po jeho přestěhování do nynějšího sídla v r. 1953, kdy se podílel na jeho budování především při elektroinstalačních pracích. Od PhMr Jiřího Stříbrného převzal starost o zvukovou stránku představení a přičinil se o zřízení a vybavení samostatného zvukařského pracoviště i pozdější kabiny. Této činnosti se věnoval skoro až do své náhlé smrti v r. 1998. Se souborem se účastnil nejen  představení na domácí scéně, ale i na všech zájezdech. Bohužel na ten nejvýznamnější do Itálie jet nemohl, protože ho tehdejší socialistické úřady nepustily do kapitalistické ciziny (měl bratra v západním Německu). Původním povoláním byl malíř, a tak několikrát dal divadlu nový kabát. 

Vladimír Pospíšil  V loutkovém divadle začal hrát od školních let. Jeho první velkou rolí byl Beránek (živá postava) v maňáskové frašce Mistr Pleticha, s níž se roku 1956 soubor účastnil národní přehlídky v Ústí nad Labem. Propůjčil svůj hlas mnoha mužským hrdinům v domácích i zájezdových představeních, mezi nimi  Písaři Brkoslavovi v Lamkově Králi Abecedovi. V něm se r. 1960 dočkal úspěchu na Loutkářské Chrudimi a na přehlídce mládežnických souborů v Opavě.  Pilně se účastnil zvelebovacích a údržbových prací v divadle a vedl souborovou knihovnu. Svědomitě zapisoval údaje o docházce na zkoušky i představení. Aktivním členem souboru byl až do svého odchodu ze Smiřic v r. 2003.

Marie Pourová  S maňásky hrála již při svém povolání zdravotní sestry v nemocnici. Mezi smiřické loutkáře přišla v r. 1994 a zůstala jim věrná i po přestěhování do Hradce Králové, odkud na zkoušky i na představení dojížděla se svým bratrem Slávkem Pelantem. Její razantní altový hlas ji předurčoval k interpretaci různých ježibab, loupežníků, čertů či  v její poslední roli také draka. Byla "dobrou duší" souboru a významně se zasloužila o dobrou pohodu v něm. Pečlivě vedla záznamy o účasti na zkouškách a o jednotlivých představeních. Její loutkaření však na podzim roku 2010 zastavila tragická nehoda.

Jiří Stříbrný  Povoláním místní lékárník byl věrným přítelem loutek skoro od jejich smiřických počátků až do r. 1980. Sám většinou nehrál (občas vodil), ale staral se o osvětlování a hlavně o hudební a zvukový doprovod představení. Pořídil poměrně bohatou gramotéku a z ní vybíral doprovodnou scénickou hudbu a jí  dodával  představením potřebnou atmosféru. Staral se také o zpočátku skromnou souborovou knihovničku. Měl zálibu v kutilství, a tak z jeho rukou pocházejí ještě dnes používané některé rekvizity. Po Janu Pacákovi převzal na několik let psaní souborové kroniky. V 70.létech nějaký čas vedl dětský loutkářský kroužek.

Jan Suchánek  Do loutkového divadla se dostal jako školák v r. 1951, nejprve při představeních pomáhal, později mu bylo svěřováno vodění. Postupně se vypracoval na znamenitého vodiče loutek. Účastnil se však i technických příprav představení, dekorací, loutek i rekvizit. Aktivně se zapojil do budování stálé scény i do všech pozdějších rekonstrukčních, zvelebovacích či údržbových prací. V novém divadle začal i režírovat. V rámci dálkového režisérského kurzu si jako absolventské představení zvolil velmi výpravnou a scénicky náročnou hru manželů Lamkových Křížem krážem. (Byla to vítězná hra ze soutěže na novou hru, jež byla autory původně zamýšlena jako hra, která by propagovala tehdejší Československo v zahraničí. Její smiřické uvedení bylo vlastně světovou premiérou.) Režisér získal ke spolupráci akademického malíře Jiřího Škopka, podle jehož návrhů byly souborem realizovány desítky loutek a kulis. Hudbu složil a orchestřík při jejím provedení řídil smiřický Milan Jaška. Reálnou postavu Skláře Ondry, kolem něhož se celý děj odvíjel, ztvárnil výborný herec Vladimír Hájek. Inscenace měla obrovský úspěch na tohoroční Loutkářské Chrudimi a byla oceněna jako nejlepší inscenace  v rámci pětiletí k 20. výročí osvobození ministerstvem kultury Jan byl také výborným vodičem maňásků. Čapkovu Kočičku a Pehrova Kuťáska odvodil v desítkách představení převážně zájezdových. Nechyběl na žádném souborovém posezení a k dobré náladě přispíval jako bubeník našeho "šramlu". Byl však také zakladatelem rodinného loutkářského klanu, loutkařině propadla jeho žena, obě jeho děti a také vnoučata. Jeho aktivní loutkaření r. 1998 přerušila zákeřná nemoc. Podílel se také na práci institucí věnujících se organizaci ochotnického loutkářství v okrese či kraji.

Jaroslava Suchánková   Pro práci ve smiřickém souboru byla získána svým manželem Janem v r.1957 a od té doby se bez ní neobešlo skoro žádné představení až do jejího onemocnění r. 1990. Dokázala dát výrazný charakter nejrůznějším ženským postavám , především rázným. Se svým manželem vytvořili sehranou hereckou dvojici pro Kočičku v Čapkově vyprávění. Byla také výbornou zpěvačkou a uplatnila se proto v jedné z hlavních rolí jako Bětuška v Generálské operce. S tou měla úspěch nejen na Loutkářské Chrudimi, ale i v "operních domech" (například modenský byl větší než naše Národní divadlo) při zájezdu v Itálii. Nechyběla při žádné práci, v níž bylo zapotřebí ženské ruky, a také ona přispívala k pohodě v souboru.

Antonín Šimek  Do smiřického souboru se dostal za dramatických okolností na podzim 1938, kdy musel s rodinou opustit Němci zabrané pohraničí a přistěhoval se do Smiřic, kde našel díky místním občanům nové zaměstnání i domov. Do svého nuceného odchodu vedl v Trutnově sokolské loutkové divadlo. Jednu loutku, sokolíka cvičícího na hrazdě, si dokonce stihl vzít s sebou a při varietních přídavcích s ním "cvičil" i ve Smiřicích. Byl loutkářem všestranným, loutky vodil i za ně mluvil, režíroval a sám také hry psal. Zdramatizoval pro loutky třeba Lešetínského kováře či Psohlavce. První z nich ve Smiřicích nacvičil a uvedl. Kromě loutkaření  se věnoval též ochotnické činohře v místní divadelní jednotě Jirásek a  po svém přestěhování také v Hradci Králové. Mluvičské role měla v loutkových představeních i jeho manželka.

Zdeněk Trmal   Aktivním loutkářem byl od svých školních let od r. 1952 až do konce svého života v r. 2010. Také on začínal pomocnými pracemi při představeních i před nimi, ale postupně se vypracoval na výborného vodiče, a to jak marionet, tak maňásků či plošných a jiných spodových loutek. Podle výtvarných návrhů konstruoval dekorace a zejména loutky. Vyřezal desítky figur a figurek pro "plošné" inscenace Krále Abecedy, Generálské operky či Královny Koloběžky, spoluvyrobil improvizované spodové loutky pro Křížem krážem či Jak pomohlo kotě Papírové Lhotě a   také je umně oživoval. V uvedených inscenacích vystoupil na celostátních přehlídkách v Chrudimi či v Opavě (KA) a s maňásky také v Ústí nad Labem (Mistr Pleticha) či v Praze (Pejsek a Kočička). Jako zručný kovořemeslník i jako (po otci) šikovný zedník nacházel uplatnění při všech budovatelských i pozdějších pracích v divadle. Měl největší podíl na zhotovení přenosných zájezdových jevištních konstrukcí i na úpravách stálého jeviště. Jeho poslední prací byla loutka 3hlavého draka pro hru Kašpárek a drak, její premiéry se bohužel nedožil.

Petr Zahálka  Zasloužil se o vznik loutkového divadla ve Smiřicích  i o jeho nepřetržité působení až do dnešních dnů. V roce 1926 kolem sebe shromáždil skupinku sokolů, kteří měli o loutkaření zájem, a jako principál až do roku 1983 zajišťoval podmínky pro činnost souboru ze strany jeho patronů (postupně TJ Sokol, škola, znovu Sokol, ZV ROH Státního statku, ZK Družba) i úřadů. Získával také nové spolupracovníky, často ze řad svých žáků, a divdlo proto mohlo bez přerušení hrát. Na vlastní divadelní činnosti se podílel jako režisér i jako mluvič, především jako dlouholetý představitel Kašpárka (onehdy ještě jako vousatého chlapíka). Na stálé scéně pak vytvářel podmínky pro mladší režiséry a díky tomu na přelomu 50. a 60.let vznikla řada pozoruhodných inscenací úspěšných i na celostátních přehlídkách. Staral se také o propagaci představení a v 60. a 70. létech organizoval svozy pro děti ze širokého okolí. Dokázal dát dohromady dostatečný počet pracovníků pro všechny manuální práce při budování divadelních podmínek na všech působištích a i za obtížných podmínek si poradit s pořízením potřebného materiálu či peněz. Po Jiřím Stříbrném se ujal psaní souborové kroniky. Kromě vlastní práce v souboru byl činný také v loutkářských organizacích (sokolská župa Podkrkonošská Jiráskova, okresní a krajský sbor pro LD, Skupina amatérských loutkářů). Za svou aktivitu byl oceněn zlatým odznakem Josefa Skupy, titulem zasloužilý pracovník v kultuře a jinými čestnými diplomy.

(Podrobný popis jeho loutkaření je uveden v databázi amatérského divadla)

Vzpomínka a uznání patří i ostatním členům

Výše uvedený přehled zachycuje činnost pouze některých smiřických loutkářů, a to těch, kteří se zapsali do historie souboru mimořádným způsobem. Ocenění a dík zaslouží i všichni ostatní, protože bez nich by snaha těch jmenovaných nenašla uplatnění. A tak, aniž si děláme nárok na stoprocentní úplnost, připomeňme jména alespoň některých z nich. Výběr závisel na úplnosti zápisů v kronice a je ovlivněn tím, že se zápisy z let 1982-1990 nedochovaly. Jména u některých žen jsou uváděna rodná. Do jednotlivých období jsou jednotlivci řazeni podle první zmínky o nich.

Éra působení v sále u Andrejsků:í M. Hemelíková (pokladní), M. Hermochová, Anežka Nováková (oblečky), Ot. Horáková, Jiř. Jirousková, Lib. Krejčová, L. Patáková (mluvičky), Al. Žabská (plakáty),  Fr. Ceral, Lad. Černý, V. Hájek, H. Hanuš, St. Havel, Jindřich Krejčí, Adolf a Karel Novákové, M. Obst, Fr. Sláma (mluviči), F. Cihlo, K.Doležal, Boh. Gryc, K. Kadaník, ing. Kolařík, R. Malík, Jar. Špryňar, O. Tlustý, F. Voženílek (vodiči), V. Kavka (vodič a konstruktér loutek - slona, draka), O. Ježek, J. Kmínek, K. Zemek (techn. práce), Jan Černý (pořadatel), V. Černý (pokladník).

Éra působení Na Lednici:  Boh. Pádr st. (malba dekorací), J. Mařanová r. Nováková, J. Sladká r. Řízková, M. Pácalt, Zd. Marek , Marie Melicharová (mluviči), J.Vondráček (vodič), Jos. Šulc (harmonium), St. Hofmeister (pokladník), tehdejší sokolský dorost: L. Pádrová r. Čeňková, E. Koldertová r. Duchoňová (mluvičky), J. Čeněk, D. Hájková r. Joštová, Zd. Kudrová, M. a J. Slezákovy, B. Pádr ml., Zd. Volák (vodiči), M. Tuzar (tech.pomocník, pozd. vodič). 

Počátky ve stálém divadle ve vile: Zd. Burešová r. Kadaníková, M. Finková r. Jarošová, I. Lněničková r. Motyčková, Al. Malá, E. Kostelníková r. Munzarová, M. Langrová (mluvičky), J. Brentner, B. Jírek, J. Lášek, F. Mach, L. Žižka  (mluviči), El. Duhová, P. Ducháček, M. Fumfera, J. Pokorný, M. Poláček, J. a K. Šípové, J. Vaněk, Lad. Žampa (vodiči a techn. práce), O.Hnik (inspice),  T. Kundert,  J. Svatoň (osvětlovači),  B. Dorotíková, M. Motyčková, D. Tykalová (oblečky loutek), Fr. Tykal (konstrukce jevišt. osvětlení). 

70. - 80. léta:                                                                                                                                                                                     

M. Seidlová r. Burešová (mluvička, vedoucí dět. kroužku), M. Bartošková, I. Heroutová, H. Suchánková r. Novotná,  E. Škorpilová r. Pleštilová, J. Škvorová r. Suchánková (mluvičky), V. Dlabalová r. Lášková (autorka dramaturgických úprav a pís. textů, herečka), S. Domin, O. Hnik ml., M. Janhuba, Fr. Kordač, Boh. Křížala, B. Lukášek, M. Pikolová, P. Suchánek (vodiči), J. Černilovský (inspice a technik), M. Bureš, J. Fabián, St. Kylar (vodiči a technici), E. Faltýnek (osvětlovač),  V. Šustové (hudební spolupráce), E. Zemková (obsluha bufetu).

Od let 90.:   K. Malý, L. Beranová, V. Klůzová (mluviči), J. Činčera, J. Jágr, T. Motyčka, M. Štrégl (vodiči), T. Kloučková, L. a T. Koldertové, M. Skala, V. a A. Škvorovi, L. Štěpánová, D. Zemková, M. Zahálka (dětský kroužek)

Mnohé z těch, na něž se v našem přehledu nedostalo, si připomínáme alespoň na fotografiích v albu. Jsou na nich někdejší dívky a chlapci, kteří v divadle pomáhali ve svých školních létech, ať už jako zpěvačky, šatnářky, uvaděčky, či jako vodiči nebo asistenti při přestavbách scén či zařizování různých prací.